Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 29.01.2020
Mongolská kapela The Hu míchá tradiční způsob zpěvu a místní náměty s hardrockovým přístupem. A jejich svojský folk-metal plní sály po celém světě. Ten pražský v Lucerna Music Baru nevyjímaje. Vyprodáno bylo dlouho dopředu, stačil internetový hype a set na Rock for People.
Pověsti o zajímavém a originálním hudebním uskupení přitáhly do klubu značně nesourodé publikum sahající od echt-metalistů přes hipstery až ke starším rockerům a milovníkům onačejší hudby. A tady m.ohl celý koncert narazit – než totiž došlo na asijský fenomén, byla tu předkapela. Fire from the Gods překvapili houpavým hip hopem říznutým metalem a nijak objevný hudební projev si získal značnou odezvu.
fotogalerie z koncertu tady
Pokud někdo do Lucerna Music Baru zavítal na The Hu coby atrakci, musel být příjemně překvapen. Hudební kvalita je zřejmá, přímočará, výhrůžně dunící rytmika s citem pro vlastní kořeny strhává. Tradiční nástroje střídmě doplňovala elektrická kytara a basa, které celkový výraz posouvaly lehce do metalu. Co na tom, že texty a pár slov mezi skladbami jsou pro devadesát procent posluchačů nesrozumitelné. The Hu přehráli debutové album, hitový singl, který jim otevřel dveře do širšího světa, The Wolf Totem, zazněl hned dvakrát. Poprvé v nezničitelném kombu s Yuva Yuve Yuve Yu, podruhé jako přídavek.
The Hu jsou na pódiu naprosto sebejistí a sebevědomí. Na to, že o nich nebylo před pár lety ani vidu ani slechu, se dokázali velmi rychle adaptovat na pozici de facto rockových stars. Skromní, a přece výbušní, opanující sál kouzlem, které jen tak někdo nemá.
The Hu (mgl) + Fire from the Gods (us) 27. 1. 2020 Lucerna Music Bar, Praha
foto: Valdemar Bednarz
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.