Anna Pleslová | Články / Reporty | 29.04.2016
Britský zpěvák a producent se skotsko-malajskými kořeny se u nás zastavil už potřetí. Poprvé to bylo v MeetFactory v roce 2011 a poté předminulé léto na Colours of Ostrava v nacpaném sále Gong. Do Lucerna Music Baru se diváci trousili o poznání pomaleji. Více než čtyřletá pauza od vydání úspěšného debutu Mirrorwriting byla znát. Na vině je ale ještě spíše větší odklon k alternativnějšímu soulu až jazzu. Woon už totiž nejede v trendovém postdubstepu, jehož byl společně s Jamesem Blakem a dalšími pionýrem. Jeho hudba však neztratila naprosto nic na kvalitě a stále lze obdivovat, jak je dotažená do posledního tónu.
Podzemí paláce Lucerna tentokrát rozehřál Jodie Abacus. Bývalý moderátor BBC Radio London zatím nevydal ani debutovou desku, nedostatkem sebevědomí však netrpí. Možná až příliš jednoduché, ale pozitivní funky melodie a jeho showmanský přístup rozhoupaly podlahu a s ní i diváky.
Poté se Lucerna opět zahalila do tmy a zklidnila s první písní Jamieho Woona s kapelou. Pódium obsadil společně s klávesákem, bubeníkem, basákem a také dvěma výraznými vokalisty. Hned druhou ranou pak vypálil svůj nejznámější hit – Night Air. Dobrý krok, lidé se chytli hned od začátku koncertu. Vřelé publikum reagovalo na pobídky k tleskání a bylo vděčné za každý tón. V půlce setu příjemně překvapila kouřově jazzová Forgiven a zazněla dokonce i Blue Truth. Hodně neznámá píseň, ktrá by ale mohla klidně být skvělým singlem. Woon do setu zařadil také lehce hiphopový cover Try Again tragicky zesnulé zpěvačky Aaliyah. Konec ovládly soulové melodie z posledního alba.
S přídavkem přišel na podium jen sám Woon se svou kytarou a dokonale vystřihl akustickou verzi písně Shoulda. Při refrénu „Walked when I shoulda run, ran when I shoulda walked“ naskakovala husí kůže, hrobové ticho narušil jen děkovný výkřik z davu. Woonův sametový hlas a velký rozsah dělá divy, při jeho zpěvu můžete zavřít oči a na nic nemyslet. Někteří z mých kamarádů mi poté řekli, že jim to vehnalo slzy do očí. Tady je ještě třeba pochválit i skvělé nazvučení celé akce, kde vokály opravdu vynikly.
Woon nedělá typicky koncertní hudbu, takže žádné skákání a vyřvávání si plic, tenhle koncert byl jedním slovem příjemný. Spíše jsme se jen pohupovali a vychutnávali si každou minutu, leckdy se zraky zabodnutými na protagonistu večera.
Těch sedmdesát minut uteklo jako prázdniny. Woonova soulovější poloha funguje naživo možná ještě lépe než předchozí tvorba. Více živých nástrojů určitě prospělo. Písně znějí přesně jako na desce, jen občas je kapela protáhla do jazzového jamování. Tenhle večer byl jako dát si koňak u vyhřátého krbu. Na to se bude krásně vzpomínat.
Jamie Woon (usa) + Jodie Abacus (uk)
16. 4. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Kateřina Motýlová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.