Argentinský multiinstrumentalista Sebastian Plano se českému publiku představil v červnu 2014 koncertem v Paláci Akropolis. Kudy jezdí a co viděl?

Eric Marienthal hrával s Chickem Coreou a teď patří mezi nejoriginálnější a nejrychlejší saxofonisty současnosti. Když jej spojíte s ostřílenými pardály Walk Away...

Third World Cop se zvukem, jako by kusy betonu visící na zrezlých roxorech padaly na hlavy urbexovým nešťastníkům, jejichž jediná reakce je: „Tak ubal eště špeka.“

a první desce LP1 se o singlu Two Weeks dalo mluvit jako o hitu, navíc doprovázeném hezkým přívětivým videem. Toto už nehledejte - ani hit, ani video.

Keď Jon Spencer a jeho banda bluesovej explózie vzdali poctu multižánrovému New Yorku, tak Death prinavrátili rock'n'roll späť do Motor City.

The Telescopes si zahráli v Ostravě a teď se chystají i do Brna. Pročež jsme se zeptali Stephena Lawrieho, který je cokoliv, jen ne ukecaný.

Prosím vás, abyste na chvíli zapomeňte na dřívější představy o Miley Cyrus. A to jako proč?

A jakmile se rozezní kytary, je jasné, že si dánští postpunkeři hrají na pískovišti synth rocku. Což nezní vůbec špatně... The Minds of 99 jako objev.

A doufal jsem, že si snad během téměř dvouletého odpočinku a absolvované terapii odpočinul tak, aby předvedl lepší výkon než při poslední zastávce v Praze...

I kdyby novinka britských Editors nazvaná In Dream nebyla dobrá (jako že je), pořád by tu zůstala mediálně vděčná historka o procesu nahrávání alba. Rozhovor, brzo koncert.

Do vzduchu lítají první krygly a lidi stejně tak. Bothwell nabírá nezadržitelné tempo, hmatatelné ve vzduchu ještě dlouho po show, a obrací mikrofon k publiku, které z plných plic...

V půlce se chlupy naježí. Dalším strachem, dalším smutkem. Lucia oznamuje, že před chvílí se dozvěděli, že Marián Varga leží v nemocnici.

Ač měla svůj kontrolorem ovládaný set evidentně předpřipravený, nepostrádalo to energii tradičního, na místě tvořeného djingu. Bylo to divoké, eklektické a v každé chvíli zábavné.

Velké nasazení v kombinaci s hudební precizností tvoří ten nejlepší možný základ pro hudbu, která naprosto přirozeně atakuje skvělou pompéznost britpopu.

V roce 1996 se ale nejvyšší hora světa rozhodla, že si na dvě skupiny odvážlivců trochu došlápne. A lidé umírali.

Ten víkend, kdy měli v Praze hrát, totiž nepatřil jim, ale děsivým zprávám o teroristických útocích v Paříži... Tak krásné, tak rozporuplné.

... následoval nadšený jásot dívčí části publika. Bohužel Doomed dostála svému jménu, a když Sykes nezvládl čistě zazpívat ani refrén pomalé úvodní písničky, obával jsem se zbytku večera.

Promyšleně kontroverzním tématem si zajistil velmi dobré prodeje. Získává tím čas na další „velký“ román? Stává se Michel Houellebecq karikaturou sebe sama?

Nad lineupem utrechtského festivalu lze plesat tak dlouho, že mezitím nastane další ročník. Kdo letos nejvíce rozbušil srdce Zdeňka Němce?

Přátelství mezi Jessem Hughesem a Joshem Hommem má hluboké kořeny. Kamarádství až za hrob a touha užít si kopec srandy stojí v jejich případě vysoko nad jakýmikoli komerčními diktáty.