V redakci Full Moonu nejsme úplně největší fanoušci Vánoc, na druhou stranu se to nedá generalizovat, každý to má trochu jinak. Oblíbené vánoční tracky?

Madonně unikl demáč, ano? Takhle: když jdu do bordelu, nečekám, že se se mnou budou holky líbat, ale že mě přeblafnou, sotva mi cukne v oku.

Překvapivý zážitek z vánočního koncertu Michala Prokopa a Framus Five a početných hostí, pořádaný United Islands of Prague, na kterém nebyly fronty, a to ani na dámských toaletách.

Zasněné pohledy, zamilované pohledy, někdo pláče, jiný na hodinu a půl zavře oči. Představte si, že tohle lidem děláte pětapadesát dní v roce.

Všechno začalo složením hudebního motivu pro jednu stránku scénáře. Velmi intimního momentu, jelikož pojednával o dojemném loučení dítěte s otcem...

Jarmuschova serenáda Only Lovers Left Alive přinesla Jozefu van Wissemovi veliké ovace; tihle dva, jak známo, už spolu nějakou dobu vystupují...

Dirtmusic, to je silná a zajímavá hudební značka. Při živém provedení navíc krásně ukazuje rozdíl ve vnímání hudby mezi různými kulturami. Tip pro Colours?

Ukázalo se totiž, že Bugmen a Hissing Faunu kromě letitýho přátelství, množství koncertů a split kazety pojí taky absence jakýhokoliv vizuálna. Dvojrozhovor.

Ztráty a nálezy. Preaching the Blues #9 kompiluje, bez ladu natož skladu, objevy roku 2014, které do uplynulého roku dávno nepatří.

Rival Sons jsou bluesrocková kapela z Kalifornie, momentálně bortící pódia Evropy. Drhnoucím zvukem připomínají jak The Black Keys, tak The White Stripes.

Když jsem poprvé poslouchal starší materiál Sakala, říkal jsem si „jako kdybyby sludge s vokálem Ravelin 7“, ovšem...

Bylo to naposledy pro tento rok, kdy se zdi strahovského klubu ohýbaly pod tíhou zvuku. Poslední zápas těžké váhy v této sezóně...

Zvláštně psychedelická a neodhadnutelná, infantilně přítulná, tedy pokud vás někdy napadlo se pohybovat mezi směšnými mantinely Daft Punk a Michala Davida.

Versus je nový publicisticko-hejterský formátek nájemných holek, které se každý týden zaměří pouze na jedno téma, k němuž mají jen pár vět. Přesně tolik si zaslouží.

Pánové z prvních řad mají o divoké sny díky ultrakrátkým šatům Koko-Jean Davis postaráno nejméně do Silvestra.

Táta se pokradmu podívá, bratranec protočí oči, chlápek se nasere: „Tady u nás není normální parkovat lidem přímo před vrátkama.“

Říká se, že když někdo hraje na velký nástroj, že si tím něco kompenzuje. Pokud to platí i naopak, je tohle hodně drsná partička!

Nejhledanější muž je lidské drama o manipulaci, důvěře, lásce (k Bohu) a zradě. Pocitově zdrcující závěr je něco tak skutečného...

Dvě a půl hodiny, množství přídavků, DJ set před i po, těžko si přát víc. Pozitivní vibrace na desetiletých narozeninách.

Chceme znít jako The Birthday Party! Těžko říct, jestli to byl nápad producenta, nebo kapely, ale fascinace Nickem Cavem a jeho družinou je až příliš zřetelná.