Frída Kakao: Pouč se z chyb zadku, ať tvoje srdce bije

V legendární olomoucké Ponorce jsme si popovídali s dlouholetou kamarádkou, brněnskou výtvarnicí Terezou Damcovou aka Frídou Kakao. Řeč byla o její vizuální i hudební tvorbě, chameleonských proměnách umělecké identity, ale i o současné zálibě v baskytaře a undergroundových performancích.

Nedávno proběhla tvá velká výstava v brněnské Schrott Gallery s názvem Magnólie. Měla nějaký koncept či message, nebo jde spíš o sbírku prací z poslední doby?
Ve Šrotu jsem vystavila různé kresby. Bylo tam několik velkoformátových na plátno ze začátků koronaviru. Kresby tuší a štětcem jsem nakreslila skoro před třemi lety v izolaci na Dukelské. Vystavila jsem i jednu z roku 2022 s názvem Magnólie, podle níž výstava dostala jméno. Je na ní odraz stromu ve vodní hladině. Nechyběly ani tři snově hororový kresby tuší z roku 2015 a malé digi grafiky s tématem tělesnosti, instalované na lesklým foto papíru. Je to takový můj deník z poslední doby. Vzkaz je: pouč se z chyb zadku, ať tvoje srdce bije. Jedno jakej beat, drumnbass může bejt.

Co se známe, tak jsi několikrát změnila identitu, od Bubačky v někdejší audiovizuální formaci Mateřídouška až po dnešní Frídu Kakao. Jde o proměnu identity, alter ego nebo jen nutkavý pocit změny?
Nejblíž je mi chameleón - prehistorický mystický tvor, který se maskuje v terénu. Ještěr.

Tvoje tvorba je dlouhodobě poměrně konzistentní, v poslední době se jedná převážně o černobílé a kolorované kresby a digitální grafiku, pohybující se v imaginárním světě pohádkových a biomorfních entit či v hájemství rostlinného světa. Často jde o tvé autoportréty. Nepřemýšlíš o vydání komiksu nebo ilustrované knize?
To by bylo fajn. Zatím nic většího nechystám, ale kdyby měl někdo zájem o spolupráci, tak se mi může ozvat, třeba na Facebook.

Tvojí doménou je i videoart a performance. V současnosti hraješ na baskytaru, je možné tě někde slyšet na živo nebo jsou dostupné nějaké nahrávky? Co tě na base vlastně zaujalo?
Basa mně učarovala hned, jak sem ji viděla mezi samejma kytárama. Byla jsem jak v transu. Dlouhej krk a čtyři masivní kolíčky, uff, úplně jsem se zabouchla. A to nemluvím o zvuku. Poslední dobou performuju s basou po svém, vystoupila jsem třeba na legendárním Krákoru nebo na Moyjoy festu, takže ve zkratce můžete mě potkat na undergroundu. V minulým roce jsme s Pavlem Richtrem vytvořili několik noise performancí, jedna z nich proběhla brněnskou Káznicí. V současnosti natáčím ve sklepě vlastní hudební nápady, to by se dalo považovat za videoart. Můžete zhlídnout na sociálních sítích.

Spolu jsme před lety udělali několik skladeb k pohádkám výtvarníka a performera Milana Kozelky – Bílej Vodník, které pro tebe před smrtí napsal. Děláš ještě něco s jeho texty nebo je to uzavřená kapitola?
Předloni o Vánocích jsem nazpívala dvě další „kozelkoviny“. Poslala jsem je do virtuálního prostoru ke spřízněným uším. Mám jich v zásobě ještě deset, tak ještě uvidím, jak s nima naložím.

Co jsi říkala na Kozelkovu retrospektivu Na cestě (On The Road), která proběhla minulý rok v Chebu, Ústí nad Labem a Brně? V Brně jsi byla zastoupená i ty několika kresbami.
Dobrý počin, sláva, ale škoda že až po Milanově smrti. Umřel totiž v bídě, takže takovej paradox.

Sleduješ současnou uměleckou scénu? Chtěla bys něco vyzdvihnout či doporučit?
V posledním roce mě zaujala výstava Viktora Pivovarova a Petra Nikla. Z poezie Vítrholc a jasný eso Roman Krištof. Ještě líp Yanus Stříbrský a Mič Wokeen. Líbí se mi performance Andrey Bakalové, texty Marie Čmelíkové a videozáznamy Jany Tichotové. Okouzlila mě hudba Johnnyho Richtera, Mila Karvase a mixy Bruna Kasse. Můj hudební objev z poslední doby je argentinská punková skupina Blanco Teta. A taky nové album Diamandy Galás - Broken Gargoyles.

A jak je to vlastně dnes s areálem Zbrojovky, kde jste měli dříve ateliéry spolu s dalšími brněnskými umělci?
Klasika, ticho po pěšině – staly se z toho komerční prostory. Všechno zbouraný, takže jen rumiště a uprostřed komín. Jen jedna budova, ta nejméně zajímavá zůstala.

Na konci a hned zkraje roku ses účastnila nějakých akcí, co chystáš do budoucna?
Před nedávnem jsem hrála v „kulturáku“ ve Starým Plzenci. Byla tam výstavka mých digi kreseb, akce se jmenovala Červobraní. V lednu jsem performovala na Homers Memorial v Brně. Na začátek roku taky plánuju konečně vydat album mojí aktuální hudební tvorby, bude se jmenovat Černý sýkorky a mělo by na něm být sedm nových skladeb. Dozvíte se to včas. No a v srpnu byste mě mohli odchytnout třeba na Skalákově mlýně.