Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, 27.10.-1.11.2020, Jihlava

První report z Jihlavy bez Ji-hlavy. Online festival žije naplno, ač každý jsme na svém místě, ve svém domově, u svého pracovního stolu, ve své houpací síti, ušáku či v posteli. A nebo venku sedíce na stromě, na louce, u potoka. Koukat možno kdekoli.

Procházka městem po bílých stuhách, které propojují místa, kde festival obvykle je. Na náměstí se vysílá živě z Majáku, stojí na něm i oranžový Duch kinosálu, večer ožívá open-air projekcí. V Oblastní galerii Vysočiny je schovaný produkční tým. Horácké divadlo bez života, bílá stuha pokračuje k Domu kultury a odborů od Věry a Vladimíra Machoninových z roku 1961, uvnitř ticho, klid. Pak Divadlo otevřených dveří, dva kinosály v Sokole, míjí mne trolejbusy. Nikde nikdo, jen bílé psí stopy. Přes park k Dukle. Ticho a na vývěsce nařízení vlády, zavřeno. Prior, výstavní skříň socialismu vprostřed náměstí stále stojí, nic se nezměnilo.

Schováni ve svých hnízdech sledujeme dokumentární filmy ze světa i Čech, na dálku diskutujeme a s horkým čajem v rukou posmutněle vzpomínáme na mrznutí ve frontách před kinosály, na které každoročně nadáváme, teď nám chybí. A já si vyčítám, že jsem loni do Ji.hlavy nedorazila.