Povaleč, 4.-6.8.2016, Valeč

Kytara a příjemný tenký hlas. Všechny oči upřeně sledují oheň. Jak říkal ten pán, co si k nám přišel zapálit: „To je hrozně zvláštní, tam do uhlíků se člověk vydrží koukat klidně celou věčnost!“ A hvězdy. Jak ty dneska svítěj! Teda alespoň svítily, než jsme načali tu lahev. Pak už si, pravda, nejsem zas tolik jistá. Respektive nevím. Ale nechme to být... Trochu mi vadí, že se nikdy pořádně nenaučím jedinou písničku tak, abych ji mohla potichu broukat s ostatními. Pletu to. Pokaždý. Strašně. Ale stejně nepůjdu vkládat kočku ani hledat východisko, když se zrovna začíná zpívat Wonderwall! Máme tu totiž vlastní stage. Několik vesměs neznámých lidí, kteří se náhodou potkali ve tmě. Festivaloví zběhové u táboráku. Ještě donést dalekohled z výstavy ve vile a kouknout se nahoru na všechno zblízka, to by bylo... Každopádně zajímavý tři dny. Trochu divný, pokydaný bahnem, zasypaný slámou, ale přitom ohromně krásný.