Výroční fotogalérka Egon Bondy & Požoň sentimentál, 16.11. 2002, Divadlo Ponec, Praha

Dnes by se dožil pětaosmdesátky český básník, prozaik, filosof a inspirátor českého undergroundu Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer (20. 1. 1930 – 9. 4. 2007). Bez ohledu na jeho prokázané udavačské excesy se jedná bez přehánění o stěžejní postavu české kultury druhé poloviny 20. století. Při této příležitosti vydává nakladatelství Argo prvně kompletně uspořádané dílo, nyní konkrétně úvodní část Básnické spisy I.- 1947-1963, které editoval největší znalec Bondyho literárního odkazu Martin Machovec. Bez zajímavosti není ani další výročí asi nejznámějšího Mejlou Hlavsou zhudebněného autorova textu Muchomůrky bílé, které napsal v roce 1975 v rámci sbírky Mirka. Nejsilnější zhudebněné texty vyšly na známé desce Plastic People of the Universe Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned. Plastici nebo Garage hrají Muchomůrky dodnes, ale ne každý má i po letech ke skladbě pozitivní vztah, jak trefně dokládá třeba saxofonista Vratislav Brabenec: „Já ji nemám moc rád a nerad ji hraju. Já v ní vlastně vůbec nehraju, nikdy jsem ji nehrál. Stojím stranou, piju pivo a tvářím se naštvaně.“

Fotografie jsem před lety exponoval na Bondyho vystoupení s orchestrem Požoň sentimentál v Divadle Ponec a na posledním rozloučení s básníkem mimo jiné za přítomnosti Ivana Martina Jirouse na hřbitově na Malvazinkách v roce 2007.

Epitaf: „Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.“