Hurikán Besh o droM

Maďarští Besh o droM jsou na pódiu hurikánem a kdoví, jestli ten vichr nezpůsobuje také docela čilou fluktuaci jejich sestavy. Na albu Kertünk Alatt figurují v kapele už jen tři zakládající členové: perkusista a zpěvák Ádám Pettik, všestranný dechař Gergö Barcza a kytarista Attila Sidoo, který navíc krátce před vydáním desky také změnil angažmá. V mezidobí od vydání minulého alba Once I Catch the Devil... proběhlo obzvlášť razantní přeskupení souboru a je otázkou, nakolik mělo vliv na posun, který Besh o droM na své páté studiové nahrávce zaznamenali. Stejně tak je sporné, jestli se vydali správným směrem.

Dříve převážně instrumentání smečka, míchající všemožné balkánské, cikánské a blízkovýchodní vlivy do pestrého, explozivního celku, nyní klade větší důraz na zpívané písně, v nichž se o vokály dělí Pettik s čerstvou posilou kapely, zpěvačkou Lili Kasai. To je určitě sympatický a posluchačsky vděčný vývoj, stejně tak je chvályhodné, že skupina stále víc akcentuje autorský rozměr své tvorby, ačkoli samozřejmě stále pracuje s množstvím lidových motivů. Problematičtější jsou aranžérské novoty. Do poloviny písní si Besh o droM přizvali bubenickou výpomoc, ale nejsem si jistý, jestli to bylo nutné. Třeba titulní skladbu Kertünk Alatt bicí tlačí, i díky výraznějšímu uplatnění elektrické kytary, nebezpečně blízko k obyčejnému bigbítu. V Büntetȍ nebo Túl e vizen to nezní špatně, nicméně myslím, že „odoperováním“ bicích by tyto skladby neztratily nic ze své razance. Stačí porovnat s těmi, které si s Pettikovými perkusemi stále vystačí.

Podobně se to má s EWI, tedy dechovým syntezátorem, který proslavil například Michael Brecker a kerým tu Gergö Barcza zpestřuje svůj nástrojový areznál. Možná se tím snaží kompenzovat, že z dříve tříčlenné dechové sekce, která byla vždy u Besh o droM tím zásadním energetickým spouštěčem, zůstal v kapele sám. Výsledky tohoto experimentu ale mají kolísavou úroveň. Píseň Túl e vizen nebo instrumentální Kovalam dokáže EWI skutečně zajímavě ozvláštnit, jinde (Keluska, 7s) už to ale hraničí s efektním kýčem. Možná je to záměr a možná záleží na vkusu, nicméně Barczovy instrumentální akrobacie na saxofon, flétnu kaval nebo pronikavou píšťalu tárogató mají podstatně větší grády.

Je pochopitelné, že se Besh o droM snaží neustrnout. Snahy o inovace ale zatím vyznívají trochu rozpačitě, ačkoli fantastické instrumentální výkony i pekelný drajv, který skupina umí protlačit i přes filtr studiové práce, zůstávají dostatečným lákadlem. A také se jim přinejmenším daří vzbuzovat zvědavost, jakým směrem se vydají příště. Že perspektivní cesty vývoje existují, dokazuje třeba i povedený remix skladby Túl e vizen, zařazený na konec alba.