Porozumět duši travellera... (Sam Lee)

Sam Lee, kudrnatý mladík z londýnské periferie, strčil svým prvním albem do kapsy i provařené veterány anglického folku. Materiál nedoloval ze zaprášených archivů, ale místo toho se vydal na několik let trvající pouť po stopách hudebního odkazu britských cikánů a irských a skotských „travellers“. Deska Ground of Its Own je tak poctou nejen tradičním baladám, ale zejména všem kočovníkům a tulákům na cestách od doverských útesů po Orkneje.

Jméno tanečníka burlesky, učitele, vizuálního umělce, produkčního hudebního klubu a potulného průvodce divočinou se začalo loňský rok objevovat v prestižních hudebních časopisech jako jsou Songlines, fRoots a dalších. Psalo se o něm ve Vogue i v novinách The Guardian Independent a The Telegraph. A ke vzrůstající leemánii přispěla i nominace na hudební cenu Mercury Prize a nedávná několikanásobná nominace na BBC Folk Prize.

Když Sam Lee slyšel poprvé nahrávky tradičních balad, doslova mu učarovaly. Osudovým pro něj bylo setkání se Stanleyem Robertsonem, lidovým vypravěčem a sběratelem písní skotských travellers. Ten Sama Leeho zasvětil nejen do života těchto kočovníků, ale předal mu i jejich hudební poselství v podobě několika desítek písní. Lee si uvědomil, že pokud chce porozumět duši travellera, musí se sám vydat na cestu v jeho stopách. Pokud chce porozumět jeho písním, musí začít zpívat. A pokud mají písně přežít pro další generace, je třeba je zaznamenat.

Ground of Its Own obsahuje osm prastarých skladeb, které jsou nadčasové. Tradiční balady mají často netradiční hudební doprovod. Sam Lee kromě zpěvu hraje na brumle a shruti box, ale na albu zazní i další exotické nástroje – japonská harfa koto nebo švýcarský hang. Na natáčení si Lee pozval skvělé, taktéž folkem nedotčené spoluhráče, a o skvělý zvuk se postaral John Wood, který se podílel na nahrávkách legend jako Pink Floyd nebo Nick Drake.

Úvodní The Ballad of George Collins začíná brnkáním na violu, pak se přidává zpěv a po chvíli se celá píseň dostává do divočejšího, až tanečního rytmu. Oproti svižné úvodní skladbě je ale zbytek alba poklidný. Melancholická nálada, pochmurné texty a jednoduché, ale promyšlené aranžmá. Za zmínku stojí píseň Wild Wood Amber, která začíná romantickým intermezzem skladby Meditation of Thais francouzského romantika Julese Masseneta. Jedná se o několik balad spojených v jednu (Johnny Lovely Johnny; I wish, I wish; Colour of Amber). Těžko říct, jak by píseň zněla a capella, zvuk cimbálu a klarinetu jí dodává až východoevropský nádech. Hlas v úvodu My Ausheen patří Jane Turriff, jedné z nejpodivuhodnějších skotských lidových zpěvaček. Celá píseň je pak poctou učiteli Stanley Robertsonovi, který zemřel před vydáním alba.

Album Ground of Its Own nakonec Mercury Prize nezískalo. I bez hudebních cen je ale jasné, že jde o mimořádně povedený debut, který by neměl uniknout pozornosti žádného příznivce nejen anglického folku. Ostatně Sam Lee zavítá letos na festival Folkové prázdniny, kde se o jeho výjimečnosti můžete přesvědčit sami.