Johnny Kowalski and the Sexy Weirdos: Každý je pro někoho sexy

Johnny Kowalski a houslista John-Joe Murray spolu hrají přes deset let a postupně k sobě přibírali kamarády i kamarády kamarádů, až vznikla ďábelská partička Johnny Kowalski and the Sexy Weirdos.

Vlasatí rodáci z Birminghamu se pustili do dobývání scény s vervou sobě vlastní. Debut Victory for the Monsters z roku 2012 je něco mezi skvělou tancovačkou a vypuknutím válečné vřavy, vášnivostí, proroctvím, zemitým rock'n'rollem i cirkusem, odkud utekla zvířata z klecí a rozhodla se drezírovat své domptéry v manéži. Českému publiku mohou připomínat Traband či Neočekávaný dýchánek, jen se značně punkovějším nábojem. Svůj žánr sami popisují jako carnival punk, podivnou směsici inspirací z celého světa, která vám dá přesně namířený úder do břicha. Řízná muzika, skvělé texty, trumpeta, tuba, kytara, bicí a housle, dodávající bandu folkově cikánský šmak, ska, reggae, polka i jemné šílenství nespoutaného frontmana. Sexy podivíni vydali v květnu 2014 druhou řadovku Kill the Beast, kterou produkoval Gavin Monaghan, spolupracovník Editors, The Destroyers či Roberta Planta.

Jejich živá produkce láme ostych od první písničky. Tepají vám špičky o podlahu a chce se vám zpívat něco, co znáte. Pak se ve vás probudí stará punková duše, žalostný zpěv Johnnyho Kowalského rozežene davy intelektuálů, udělá se místo divokému tanci a vy zahoříte pro jejich nenuceně cirkusový projev. Co nám o sobě a své partě prozradil sám frontman?

Kowalski rozhodně není běžné britské příjmení. Kdo jsou tvoji předci a kde se vůbec vzal název Sexy Weirdos? Jak moc jste divní a sexy?
Kowalski není moje pravé jméno, vybral jsme si ho, protože mi připadalo cool. Předci z otcovy strany pocházejí z Francie, z matčiny jsou to zase cikáni. Bohužel toho o cikánské větvi naší rodiny moc nevím, protože se o tom všichni stydí mluvit. Podivínství a to, zda jsme sexy, záleží pouze na pohledu diváka. Líbí se mi naše jméno, protože klade otázky a nutí lidi pátrat po tom, co je ujetý a co přitažlivý. V éře pornografie a přílišné sexualizace ledasčeho jsou lidi ještě stále nervózní při vyslovení slova sex. Zvláštní, že? Je skvělé mít jméno, které trochu pošťouchne a donutí vás o věcech přemýšlet. Každý je pro někoho sexy!

Kapelu jste založili před třemi lety - měli jste projekty už předtím a dokážete se teď uživit jen muzikou?
Mnozí z nás působili a působí v různých hudebních projektech, od totálního rámusu po jemnou akustickou muziku. Moje první kapela se jmenovala The Penetraitors a hráli jsme hardcore/punk, někdy jsme se na pódiu prali a hádali, jindy jsme byli příliš opilí na to, abychom vůbec něco zahráli. Zhruba v té době byl náš houslista v kapele Toxic Pijin, kteří byli proslavení svými chaotickými živáky, kde házeli po lidech chleba... Co se živobytí týče, muzikou si vyděláváme, ale ne dost, abychom ji mohli dělat na plný úvazek – nicméně je mou ambicí si vydělat na slušný život tím, co dělám nejlépe. Nijak se ale netrápím kvůli prozatím nenaplněným touhám o slávě a bohatství.

Svuj styl označujete jako pouťový punk, kdo na vás měl nebo má vliv?
Na jednotlivé členy kapely působí nejrůznější hudební vlivy, ale co se celku týče, všichni milujeme Gogol Bordello a Toma Waitse i dechové skupiny z New Orleans jako jsou Hot 8 Brass Band nebo Rebirth Brass Band. Když jsme nepřetržitě několik hodin v dodávce a posloucháme všechnu tu podivnou muziku, nakonec skončíme u britpopu, který jsme sjížděli v mládí a vyřváváme si s Blur nebo Pulp díru do hlavy. Doma v Birminghamu, si hodně pouštím reggae, protože reggae kultura tam má silnou tradici.

Před rokem jste vydali druhou řadovku, můžete ji trochu přiblížit a prozradit, jak jste se dostali k producentovi Gavinu Monaghanovi?
Na nové desce je všechno, co se ti líbilo na první, ale ještě mnohem vychytanější. Kvalita zvuku je nesrovnatelně lepší, máme tam basu i tubu a dokonce hosta v úvodní písni, zpěvačku Call Me Unique. Gavin Monaghan nás kontaktoval sám a jsem za to velmi rád, protože k nám skvěle pasuje. Vybrousil a uhladil nás, jak to jen šlo, aniž by zmizela energie. Jeho studio je úchvatnou směsí fantastického technologického vybavení a těžce vydřených hudebních zkušeností.

Překvapivě často zmiňujete koncert v Jaroměři, čím byl pro vás tak výjimečný?
Vlastně jsme hráli přímo v Josefovské pevnosti. Ten první koncert, který jsme tam odehráli, byl pro nás jedinečný už vzdáleností od domova, cítili jsme se opravdu jako cizinci. Jednou věcí je vystoupit ve velkoměstech jako Praha nebo Berlín, něco jiného, když vyjedete mimo ně. Vůbec jsme netušili, jak to celé bude vypadat a co očekávat, ale nakonec jsme byli přijati s otevřenou náručí a myslím, že to byla skvělá noc nejen pro nás, ale i pro publikum. Osobně zbožňuju hraní v Čechách, ten životní styl a přístup k věcem se mi zamlouvá, takže doufám, že se budeme i nadále vracet. Josefov je úchvatné místo a náš kamarád Ondřej, který nám tam dojednal hraní, teď pracuje pro organizaci Fort4Art, která se snaží přetvořit staré josefovské budovy v umělecké a kulturní centrum. Miluju potenciál, jaký ty staré baráky mají.