Lež má krátké nožičky (Doctor Strange: Bůh magie)

Steven Strange, chirurg, který po autonehodě přišel o cit v prstech, a tak i o svou lukrativní práci, se jako slepý k houslím dostal k titulu nejmocnějšího mága. Chtěl si pomocí kouzel vyléčit ruce a spadl mu do nich osud celého světa. Přes počáteční obavy se stal platným ochráncem Země a byl na svou pozici patřičně hrdý. Až doposud. Kdysi nenáviděný bůh lsti, falše a mnoha jiných špatností Loki začal sekat latinu. V turnaji kouzelníků získal titul nejvyššího čaroděje, aby na něm vystřídal doktora Strange. Ten si k předčasnému důchodu přilepšuje felčařením na veterinární klinice...

Scenárista Donny Cates, se kterým jsme měli tu čest už při Thanosově fantastické koncovce, převrátil realitu Doctora Strange naruby a udělal z něj ukřivděného padoucha. Čtenář je hozen do světa, kde nemůže věřit ani vypravěči ani protagonistům. Loki, který zdědil krom titulu i Strangeův příbytek Sanctum Sanctorum, hledá cestu do kalhotek své nové pomocnice a také pase po otevření poslední zapečetěné místnosti, kde dřímá tajemství tak mocné, že Strange možná donutí vrátit se z vejminku.

Úvahy o vlastní neschopnosti, ztráta prestiže i sebeobelhávání jsou témata v komiksu, jako je Doctor Strange, dosud neprozkoumaná. Cates dělá z hlavní postavy sebestřednou primadonu, která omlouvá svou přirozenost nutností vykonání vyššího dobra. Loki je oproti tomu za charismatického fešáka, kterému všichni křivdí, přestože dokazuje své dobré úmysly. Celkově je Bůh magie další přípravkou hrdiny k mnohem zásadnějšímu úkolu, naznačeném - jak jinak - v závěru knihy. Donny Cates ovšem pojal i takovýto „přívěsek“ jako originální cvičení, které obstojí samo o sobě.

Výtvarná stránka je na tom už malinko hůře. Gabriel Hernandez Walta je sice slušný kreslíř, ale mdlý, nezajímavý styl zadupává do země Niko Henrichon, známý z minulého dílu. A to namaloval pouze scénu Strangeovy porážky. Propracované detaily, výstižné výrazy v obličeji a celková atmosféra jsou o několik úrovní výše. Škoda že si ti dva, po vzoru hlavních hrdinů, účast na Bohu magie neprohodili.

Překvapivé finále, které vrátí spoustu věcí do hodně starých kolejí, budí úsměv na tváři. Mělo to, co se dělo v minulé sérii, vůbec nějaký smysl? Status quo bylo obnoveno, magie zachráněna a v zásadě startujeme s čistým štítem. Cates krásně ukazuje, že není třeba bourat a pořád přicházet s něčím novým. Zajímavé příběhy se skrývají i při znovubudování toho starého.