Lionel z Terraformer: každé turné je nejlepší

Belgičtí postmetalisté Terraformer se vrací do Prahy, kde se v dejvické Klubovně představí po boku českých skupin Tengri a Halwa. Terraformer existují od roku 2009, a to ve stejném složení: Lionel (bicí), Oliver (baskytara), Guillaume (elektrická kytara). Hned o rok později vydali první EP, v roce 2012 pak album The Sea Shaper a v roce 2014 zatím poslední album Creatures. Na konci roku by mělo světlo světa spatřit nové album Mineral. Hovořili jsme s Lionelem.

Vaše hudba je zcela bez vokálů. Když má kapela zpěváka, lze poznat, jestli je to hudba o lásce, o problémech naší planety nebo o přírodě, protože o tom jaksi zpívá. Jak je to u vaší hudby? O čem je?
Naše hudba je o náladě. Nemáme žádná zvláštní témata. Je převážně o pocitech.

Ale vaše nálada přece vychází z toho, co se děje kolem. Jaké události vás v poslední době zasáhly?
Většina věcí v našem životě ovlivňuje způsob, jak jednáme a jakou děláme hudbu. Podobně jako je tomu u mnoha jiných kapel, i pro nás je Terraformer jistou formou očisty. Ale to je takový všeobecný pohled. Nelze ukázat na konkrétní událost. Například téma politika se v naší hudbě vůbec neobjevuje a chceme, aby to tak zůstalo.

Hudba je to velmi spletitá, jak dlouho vám trvá složit novou skladbu?
Přijde na to. Může to trvat pár týdnů nebo i rok. Většinou pracujeme současně na několika skladbách. Nahráváme si dema a vzájemně si je posíláme. To nám umožňuje dělat úpravy nebo pracovat na dalších kytarových riffech.

Velmi přesně pracujete s loopery. Jak je možné, že na koncertě vůbec nepoznám rozdíl mezi nahrávkou a živým hraním?
Prošli jsme různými způsoby užití looperu. První způsob je klasické použití, kdy kytary postupně vrstvíš nahráváním v reálném čase. Bylo to ale dost nevypočitatelné a docela trvalo, než jsme překonali úskalí s nastavením zvuku a další problémy.
Pak jsme přešli k použití looperu pro pouštění samplů, kdy přístroj přehrával předem nahranou kytarovou stopu. Poněkud nenormální způsob, ale ukázalo se to jako velice spolehlivé.
Nakonec jsme skončili u používání počítače, ze kterého stopy přehráváme. Jak počítač, tak loopery zapojujeme do speciálního kytarového zesilovače. To je pro výsledný zvuk zásadní, posluchač pak nepozná samply od živé kytary.

Na koncertech používáte i vlastní světla, která ovládáte pedály. Vaším typickým efektem je, že necháte v sále úplnou tmu a ve chvíli, kdy ve skladbě nastane nějaký zlom, světla rozsvítíte a hrajete ponořeni do umělé mlhy. Asi není úplně jednoduché hrát v totální tmě nebo mlze bez přehmatů a chyb.
Na začátku jsme světla ovládali po domácku vyrobenými nožními spínači, což nebylo vůbec bezpečné. Před nějakou dobou jsme světla nastavili do určitého sledu a teď všechno řídí počítač. Přidané zvukové vrstvy a světla ovládá stejný stroj. Když to nebudeme pokoušet, bude to jednodušší, ale pak nezbude prostor pro improvizaci, ani na chyby. Hraní po tmě může být ošemetné. Člověk před začátkem koncertu nikdy nemůže vědět, jak temná bude scéna. Někdy to vede k překvapením. Upřímně řečeno existují pasáže, které radši po tmě nehrajeme.

V Klubovně je při vypnutých světlech úplná tma. Myslím si, že světelná show má na vašich koncertech velkých podíl. Není nepříjemné, když hrajete na místech, kde není tma a vaše práce nepůsobí kompletně?
Naprosto! Někdy nedosáhneme úplné tmy a nemůžeme s tím nic udělat. Jak už jsi říkal, může to být bar, nebo únikové východy, které musí svítit, zákaz používání mlhy kvůli kouřovým čidlům a tak bychom mohli pokračovat. Každá scéna z tohoto hlediska představuje výzvu.

Jak oblíbené jsou vaše koncerty u vás doma v Belgii?
Buďme upřímní. Postrockové žánry nejsou tak úplně oblíbené, pokud nejste kapela z první vlny. Je těžké odhadnout počet lidí, liší se to od města k městu. Záleží taky na producentovi klubu. Lidí nechodí moc, ale jsou skvělí!

Můžeš mi doporučit nějaké dobré kapely z vašeho okolí?
Zkus Ilydaen, Deuil, Volver, Mambo, Daggers, Oldd wvrms… anebo taky kapely z festivalu Dunk!.

Pokud vím, připravujete nové LP…
Naše další LP by mělo brzy vyjít. Bude se jmenovat Mineral. Už jsme téměř hotoví s produkcí. A jsme jen ve dvouměsíčním skluzu vzhledem k námi samotnými navrženému termínu jednoho roku. Zde jsme skutečně zvedli laťku!
Pracujeme taky na splitku s našimi přáteli z Watered. Tady načasování není tak dramatické jako u alba Mineral, ale žádný strach, máme pořád pár měsíců na to něco vymyslet.

Kolik LP vydáte? Pomýšlíte taky na CD nebo kazety?
Náklad bude tři sta kusů. Do vydání alba jsou tentokrát zapojeni Dunk! a label Time As a Color. Kazety jsou v plánu a CD si pravděpodobně uděláme sami.

Kdo stojí za nahráváním, mixováním a masteringem? Vy nebo někdo jiný?
Nahrávali jsme u nás ve zkušebně. Děláme to sami a zabírá to víc času, než by člověk čekal. Náš kamarád Tobias Stieler (který hraje v Kokomo) nahrávku mixoval a mastroval.

Jaké místo pro koncertování vám připadá nejlepší?
Ohromné je obvykle Německo. Undergroundová scéna je tam velká a na koncerty chodí hodně lidí. Rádi taky hrajeme v České republice, lidi jsou tu milí a afterparty stojí za to. Nejlepším místem na hraní je pro nás právě festival Dunk! v Belgii, kde jsme měli dva koncerty. Je to rozhodně nejlepší místo pro postrockery.
Každé turné ti připadá jako to nejlepší a užíváš si ho. I neobvyklé příhody ti s odstupem času připadají legrační. Vždycky je to sranda, když se někdo z publika zblázní (na našem posledním turné jsme zažili první pogo, což je dost neobvyklé).
Nepříjemné je to, když si s námi celníci hrají a snaží se z nás dostat úplatek. Dodneška nechápeme, proč jeden z nás za to, že jsme nic neudělali, dostal v jedné zemi záznam „nežádoucí“.