Články / Reporty

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá | Články / Reporty | 27.10.2024

Se vstupem do jednoho z mnoha prostorů spletitého holešovického Cross Clubu za sebou nechávám jeden z posledních slunečných říjnových dnů, vstříc mladému objevu irské alternativní scény. Gurriers navštívili Česko letos podruhé, tentokrát v rámci evropské tour s debutem Come and See.

Bubeník kapely Pierce Callaghan se coby dj stará o pomalejší, ale gradující rozjezd v podobě playlistu zahrnujícího minulá i současná jména od The Cure po Idles a Viagra Boys, odkazy nejen těchto hudebníků jsou v tvorbě Gurriers slyšet taky.

Malá místnost se postupně zaplňuje, Callaghan od pultu v rohu stage udává směr, panuje příjemná atmosféra. Vidím frontmana Dana Hoffa, jak se baví se známými, všichni očividně natěšení. Za chvíli už je celá formace na stagi a Hoff hned do publika sází nekompromisní: „I wanna see you fucking dance!“ Jak bychom nemohli?

Deska Come and See si nebere servítky, zachycuje pocity ze světového dění, pečlivě observuje společnost, kterou by místy nejradši roztrhala jako vzteklý pes, je tu zlost na nácky, boháče, na celý svět. To všechno je živě daleko intenzivnější. Na brněnském Pop Messe byla nálada odlišná, hlavně kvůli prostředí, open-air za horkého odpoledne sice pojala dvakrát více lidí, ale večerní klub sedne dublinskému postpunku lépe.

Nausea jako jedna z prvních písní nastavuje laťku vysoko, existenciální výkřik pojmenovaný po stejnojmenné knize Jeana-Paula Sartra doplňují zvuky sirén a pichlavý kytarový riff, ze kterého je trochu úzko. Obraz dnešního online světa jako beznadějného kolosu, který přebíjí realitu – můžeme s tím ještě něco dělat? Podobné myšlenky zachycuje i třeba Sign of the Times, naživo hodně divoký moment, k jednoduché basové lince se přidává glidující elektrická kytara, všechno postupně bobtná až do ukřičeného refrénu. Stopka – a znova, tentokrát ještě surověji. Nechybí Des Goblin nebo Approachable, kousavý komentář k nastupující krajní pravici nejen v Irsku.

Top of the Bill je jedna z něžnějších skladeb, stejně tak Come and See, poetické zakončení alba i pražského koncertu, poslední píseň plná křehkých shoegazových kytar, pocitů ztracenosti i kapiček naděje zabalených do jemných harmonií. Stejně jako večer začal, tak i končí, těžko při závěrečné písni uvěřit, že těsně předtím tu byla taková vřava.

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit. Jsme odsouzení ke konci, nebo si akorát musíme uvědomit, jak se věci mají, a začít se víc starat jeden o druhého? Koncert nenabídl odpovědi, zato poskytnul alespoň na chvíli pocit, že na některé věci člověk nemusí být sám, i kdyby to bylo jen tušení, že někdo další to prožívá podobně jako vy.

Info

Gurriers (uk)
21. 10. 2024 Cross, Praha

foto © Käthe deKoe / tuneart

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace