MFDF Ji.hlava 2023 oznámila vítězné filmy

Sedmadvacátá Ji.hlava oznámila vítězné filmy. Nejlepším českým dokumentem je Světloplachost Ivana Ostrochovského a Pavola Pekarčíka, cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesl snímek Loď chorvatského režiséra Elvise Leniće. Ocenění za originální přístup získal Východní vítr argentinské režisérky Maii Gattás Vargas. Cenu publika letos získal snímek Moje nová tvář Jarmily Štukové. Za přínos světové kinematografii byl oceněn maďarský režisér Béla Tarr. A Ji.hlava pokračuje. Od příštího roku navíc plánuje prodloužení fyzické podoby festivalu ze šesti na deset dní. Ji.hlava Online potrvá do 12. listopadu a nabídne více než sto sedmdesát filmů z programu letošního fyzického ročníku.

Sekce Opus Bonum, která reprezentuje přehlídku současného světového dokumentu, letos uvedla sedmnáct snímků. Z nich vybrala pětičlenná porota snímek Loď chorvatského režiséra Elvise Leniće a udělila mu hlavní cenu. „Za působivý, důkladně propracovaný a obrazově úchvatný příběh chorvatské loděnice, jejíž vzestup a pád zrcadlí politické osudy bývalé Jugoslávie,“ zdůvodnila porota, ve které zasedla francouzská střihačka Dominique Auvray, americký spisovatel a pedagog Michael Renov, česká režisérka Adéla Komrzý, britský kurátor a filmař Christopher Small a režisérka Una Gunjak z Bosny a Hercegoviny. V rámci Opus Bonum udělila letos porota také ocenění nejlepšímu filmu z regionu střední a východní Evropy. Získal ji polský snímek Dálky režiséra Mateje Bobrika. „Za intimní, neúprosný obraz rodiny, která se snaží přežít strastiplnou zkušenost migrace – z Nepálu do Polska,“ uvedla porota.

Nejlepším světovým debutem se letos stal snímek Chybění českého režiséra Štěpána Pecha. „Za vytvoření komplexního portrétu výtvarníka, v němž se podařilo ztvárnit intenzitu a rozmanitost jeho tvorby, šok z umělcovy předčasné smrti a její dopad na pozůstalé,“ uvedla porota. Cenu za nejlepší film z visegrádského regionu získal slovenský snímek Třetí konec hole režiséra Jaro Vojtka. „Za bohatě rozkreslenou mozaiku života v několika slovenských romských osadách, zaměřenou na každodenní boj o finanční, fyzický a psychický komfort,“ zdůvodnila porota. Cenu za originální přístup si za Východní vítr odnesla audiovizuální umělkyně z Buenos Aires Maia Gattás Vargas. „Za filmové hledání otce, kterého nikdy nepoznala, v němž se spojuje poezie s politikou prostřednictvím znovunalezení palestinské kulturní identity,“ uvádí porota ve svém vyjádření. Cenu studentské poroty v sekci Opus Bonum získal režisér Nikola Klinger za snímek La Reine. „Tento film propojuje podmanivou vizualitu, citlivé vyprávění a interakci mezi režisérem a protagonisty. Vytváří tak prostor pro sdílení osobních traumat a otvírá nadčasová témata svobody, vzpoury a života na okraji společnosti,“ uvedli studenti*ky.

Česká radost letos čítala sedmnáct soutěžních dokumentů. Nejlepším z nich je podle poroty Světloplachost Ivan Ostrochovského a Pavola Pekarčíka. „Autorům snímku se podařilo z otřesné reality současné války na Ukrajině vykřesat poetickou a filmově působivou vizi světa dětství. Oceňujeme navíc odvahu natáčet v tak náročných podmínkách. Univerzální rozměr filmu Světloplachost odhaluje nejen obrazy války na Ukrajině. Připomíná nám škálu obrovských lidských tragédií poznamenaných válečnými konflikty, které na nás doléhají v podobě dlouhotrvající uprchlické krize a v dnešních dnech prostřednictvím hororových výjevů v Gaze,“ zní zdůvodnění pětičlenné poroty, ve které zasedla česká filmová publicistka Kamila Boháčková, íránský režisér Kaveh Daneshmand, slovenský režisér Robert Kirchhoff, spisovatelka Klára Vlasáková a režisérka Lucie Králová.

Porota udělila také zvláštní uznání. Ocenila Moje nebe je horší než tvoje peklo režisérky Kateřiny Dudové. „Syrové a nekompromisní zkoumání kořenů sebedestrukce,“ popsala film porota. Cenu za nejlepší střih získala Hedvika Hansalová za dílo Satan mezi námi režiséra Martina Ježka. „Performativní střih parazitických kvalit,“ ocenila porota. Film získal i ocenění za nejlepší zvuk. Odnesl si jej skladatel a hudebník Martin Klapper. „Faustovské vibrace kolektivního stínu,“ uvedla porota. Cenu za nejlepší kameru v sekci Česká radost pak získal kameraman Patrik Balonek za snímek Pochcánek. „Kamera propojuje neúspěšné pokusy dozrávání chlapce v muže s dynamikou padající šišky,“ uvedla porota. Cenu za originální přístup si odnesla Viera Čákanyová za snímek Poznámky z Eremocénu. „Film je silným osobním testamentem, ve kterém režisérka kriticky zkoumá jevy jako je klimatická krize nebo prudký rozvoj technologií. Svou zprávu posílá do budoucnosti, jež je sice nejistá, ale kterou formujeme všichni. Teď a tady,“ uvedla porota. Studentská porota ocenila film Jiříkovo vidění Marty Kovářové. „Výherním filmem sekce Česká radost se stal hravý snímek s aktuálním tématem, jehož autorka v něm s nevídaným šarmem vypráví o komplikované cestě otce a dcery za osvětou celého světa,“ shodli se studenti*tky.

Cenu za nejzajímavější světový experimentální dokument v sekci Fascinace získal japonský režisér Yoshiki Nishimura za snímek Silueta. „Film nám dává možnost prožít tak jednoduchou zkušenost jako je ranní procházka se psem. Zachycení reality se stává poetickým gestem, které přináší nenahraditelnou zkušenost střetu se světem,“ uvedla rodinná porota, ve které zasedla ukrajinská režisérka Anna Kryvenko a její matka. Zvláštní uznání pak získala kubánská filmařka, fotografka a herečka Violena Ampudia za snímek Modrá. „Vizuální poezie, která zpracovává neuvěřitelně těžké a stále často tabuizované téma porodní deprese. Participativní terapie, která vás pronese vodní hladinou zvuku a dovolí vám se na šestnáct minut ponořit do ženských příběhů,“ uvedla porota. Druhé zvláštní uznání získal kanadský režisér Maxime-Claude L'Écuyer za snímek Dinosauria, We. „Znepokojivý tok rychlých archivních obrazů okamžitě a nenavratně vtáhne diváka do postapokalyptické představy o možné budoucnosti světa, která se s každým rokem neodvratně přibližuje,“ uvedla porota.

Tím nejlepším z českého experimentu v sekci Fascinace: Exprmntl.cz je film The Commodity Catalogue Zbyňka Baladrána. „Film, jehož vizualita tematizuje sama sebe a přináší nám skoro fyzicky zážitek. VHS uroboros, který sám sebe nekonečně pohlcuje,“ uvedla porota. Zvláštní uznání si odnesla tvůrčí dvojice Anežka Horová a Klára Trsková za snímek Mas Eternamente Não. „Snímek jemně poetickým způsobem ukazuje, jak křehký umí být svět kolem nás. Nezapomenutelné obrazy skleníku, kde si příroda bere zpátky to, co je její,“ ocenila porota. Druhé zvláštní uznání pak získal Vít Růžička za Jeden Sol v životě Curiosity. „24 hodin, 39 minut a 35 vteřin. Jeden Sol, během kterého nám autor umožní prožít vnitřní a vnější putování stárnoucího vozítka na Marsu. Pohled na velké neznámo nám řekne o nás samotných mnohem víc než jakýkoliv vědecký výzkum,“ zní verdikt poroty.

Sekce Svědectví uvedla sedmnáct filmů. Hlavní cenu v soutěži získal řecký režisér Angelos Rallis za film Mocná Afrin: V čase záplav. „Silný příběh o houževnaté mladé dívce, která přijde kvůli stoupající hladině vody o domov a rodinu, nám dává nahlédnout do osudů stovek milionů lidí, kteří čelí důsledkům klimatických změn,“ uvádí porota, ve které zasedl islandský spisovatel Andre Magnason, česká analogická astronautka Lucie Ráčková a kanadský publicista Paris Marx. Zvláštní uznání pak získal film Jeden z tisíců kopců belgického režiséra Bernard Bellefroid. „Po nejhorší genocidě od druhé světové války vidíme obtížný proces míru a odpuštění,“ uvedla porota. Druhé zvláštní uznání získala norská filmařka Signe Rosenlund-Hauglid za snímek On takový není. „Téma přesahuje sexuální vztah a týká se obecné osobní interakce mezi mužem a ženou. Představuje obě perspektivy, oběti i pachatele,“ zdůvodnila porota rozhodnutí.

Nejlepším VR projektem jsou Chybějící obrazy: Naomi Kawase režiséra Clémenta Deneuxe. „Vítězné dílo naplno využívá potenciál tohoto média: interaktivní zážitek v reálném čase, který dává divákovi volnost pohybu a pocit účasti na příběhu. Umožňuje nám si (znovu)představit nejen situace, jichž jsme nebyli součástí, ale i ty, které se nikdy nestaly. Dílo hravě využívá měřítko i přítomnost a umožňuje nám si představit postavy a jejich vývoj, a to vše v příběhu, který je pečlivě zpracovaný, dobře rozvržený a dojemný,“ uvádí porota. Udělena byla také dvě zvláštní uznání. Oceněn byl nizozemsko-francouzský projekt Proud Adriaana Lokmaana. „Vynikající VR video, které dokumentárním způsobem ukazuje, jak lze vnímat smyslové zážitky: například pohlazení vody na kůži – pomocí vizuálních efektů a hudby,“ zdůvodnila porota. Druhé zvláštní uznání získal tchajwanský projekt Muž, který nemohl odejít Singing Chena: „Čestné uznání udělujeme VR filmu za to, že při zobrazování historických událostí posouvá 360° video až na samou hranici svých možností,“ uvedla porota, ve které zasedli odborníci z oblasti VR – český umělec Vojtěch Radakulan, maďarský odborník z Debrecínské univerzity Bujdosó Gyöngyi a Krzysztof Pijarski z polské Lodžské filmové školy.

Cenu za přínos světové kinematografii si z Ji.hlavy letos odvezl významný maďarský režisér Béla Tarr, jehož poslední film Turínský kůň (2011) byl oceněn například na festivalu Berlinale velkou cenou poroty. „Filmy Bély Tarra jsou známy divákům doslova na celém světě, často jsou také uváděny v přehledech nejvýznamnějších natočených filmů, pro mnohé filmaře je inspirací a mistrem. Například spisovatelka, teoretička a režisérka Susan Sontag jej v devadesátých letech nazvala zachráncem současného filmu. Zatímco ve svých začátcích natáčel krátké dokumentární filmy, především o dělnících a lidech na okraji maďarské společnosti, jeho poslední hrané spojuje nezaměnitelný minimalistický rukopis, minimalismus a apokalyptický nádech spojený s citem pro absurditu,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka.

Cenu publika letos získal snímek Moje nová tvář režisérky Jarmily Štukové. Cenu za nejlepší krátkometrážní dokument v sekci Krátká radost získal snímek Katino mateřství indické filmařky Santwany Bayaskar. Cenu za nejlepší dokumentární knihu Ji.hlava udělila letos potřetí. Pětičlenná porota ocenila publikaci PIKO: Na životech feťáků záleží Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, která mapuje užívání nejznámější české drogy od prvních vařičských bytů v komunistickém Československu až po protidrogovou prevenci ve vězení. V porotě usedli dokumentarista Ivo Bystřičan, nakladatel a překladatel Juraj Koudela, mediální expert Bedřich Musil, spisovatelka Magdaléna Platzová a básník a šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv Jonáš Zbořil. Cenu Festival Identity si letos odnesl Trieste Film Festival. Cenu publika za nejlepší festivalový plakát získal Visions du Réel.