Jakub Koumar | Články | 28.10.2015
Věčnost je symbolem neomezenosti. A neomezenost sama o sobě trpí špatnou orientací v progresu. Co se na jedné straně rozvíjí, na druhé ubývá pro zachování rovnováhy. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava si letos jen těžko mohl vybrat lepší symbol pro svou vlastní pozici v jihlavských ulicích, kinech, klubech i divadlech. Pro místní domorodce se totiž stal pravidelným zpestřením světa menšího města. Města, které není tak kulturně významné, jak bývalo v minulosti, ačkoli v něm touha po těchto hodnotách neustává.
A v důsledku ani tolik nezáleží na tom, kolik nového festival nabízí. Že vznikly linky mhd, které vás dopraví zdarma mezi jednotlivými místy festivalu. Že v improvizovaných promítacích sálech konečně můžeme poslouchat zvuk z prvotřídní zvukové aparatury, že doprovodný program bobtná do těžko sledovatelných rozměrů nebo že se mezi letošní (byť i osobně nepřítomné) hosty řadí taková jména, jakým je Julian Assange.
Letošní ročník Ji.hlavy nabízí v podstatě podobný rozsah událostí, jako ten loňský. Soutěžní sekce plné dokumentárních filmů, divadlo, hudební program, autorské dílny i prostě jen možnost nasát atmosféru plných podniků ve dny, kdy normálně zejí prázdnotou. Nabízí ale hlavně semknutí veřejných prostorů. Prováže je nekonečnou pavučinou vápenné čáry. Jednotlivá festivalová místa rozesetá po polovině města oživí každý rok jinak interaktivní výzdobou. Každý kout nenavštěvují ty staré známé tváře, ale jsou plná zvídavých a nadšených lidí.
Symbolem letošního ročníku jsou hromady dřeva a velká ohniště, která prohřívají své okolí. A když u nich postáváte, najednou vám nevadí, že první den festivalu si při projekci v jednom sále není kam sednout nebo že v organizací panují úplně stejné zmatky jako loni, předloni, předpředloni atd. Cítíte ten žár a už na začátku přemýšlíte nad tím, že dnešní doba přeje kritickému úsudku a poučování se z vlastních chyb. A nakonec přemýšlíte nad tím, že na tom právě teď vůbec nezáleží. Že už na začátku prostě jen chcete, aby se příští rok opakoval. A aby tomu tak bylo navěky.
19. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
27. 10. – 1. 11. 2015, Jihlava
www.dokument-festival.cz
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
redakce 19.12.2024
Bohatá diskografie zahrnuje meditativní neoklasická alba vydaná u prestižních labelů.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
redakce 16.12.2024
Jaké hudební tipy nám dal začínající autor a fanoušek popkultury vyžívající se v antihrdinech?
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.