Jakub Koumar | Články | 28.10.2015
Věčnost je symbolem neomezenosti. A neomezenost sama o sobě trpí špatnou orientací v progresu. Co se na jedné straně rozvíjí, na druhé ubývá pro zachování rovnováhy. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava si letos jen těžko mohl vybrat lepší symbol pro svou vlastní pozici v jihlavských ulicích, kinech, klubech i divadlech. Pro místní domorodce se totiž stal pravidelným zpestřením světa menšího města. Města, které není tak kulturně významné, jak bývalo v minulosti, ačkoli v něm touha po těchto hodnotách neustává.
A v důsledku ani tolik nezáleží na tom, kolik nového festival nabízí. Že vznikly linky mhd, které vás dopraví zdarma mezi jednotlivými místy festivalu. Že v improvizovaných promítacích sálech konečně můžeme poslouchat zvuk z prvotřídní zvukové aparatury, že doprovodný program bobtná do těžko sledovatelných rozměrů nebo že se mezi letošní (byť i osobně nepřítomné) hosty řadí taková jména, jakým je Julian Assange.
Letošní ročník Ji.hlavy nabízí v podstatě podobný rozsah událostí, jako ten loňský. Soutěžní sekce plné dokumentárních filmů, divadlo, hudební program, autorské dílny i prostě jen možnost nasát atmosféru plných podniků ve dny, kdy normálně zejí prázdnotou. Nabízí ale hlavně semknutí veřejných prostorů. Prováže je nekonečnou pavučinou vápenné čáry. Jednotlivá festivalová místa rozesetá po polovině města oživí každý rok jinak interaktivní výzdobou. Každý kout nenavštěvují ty staré známé tváře, ale jsou plná zvídavých a nadšených lidí.
Symbolem letošního ročníku jsou hromady dřeva a velká ohniště, která prohřívají své okolí. A když u nich postáváte, najednou vám nevadí, že první den festivalu si při projekci v jednom sále není kam sednout nebo že v organizací panují úplně stejné zmatky jako loni, předloni, předpředloni atd. Cítíte ten žár a už na začátku přemýšlíte nad tím, že dnešní doba přeje kritickému úsudku a poučování se z vlastních chyb. A nakonec přemýšlíte nad tím, že na tom právě teď vůbec nezáleží. Že už na začátku prostě jen chcete, aby se příští rok opakoval. A aby tomu tak bylo navěky.
19. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
27. 10. – 1. 11. 2015, Jihlava
www.dokument-festival.cz
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.
redakce 13.11.2024
Filmové tipy od programové ředitelky kameramanského festivalu.