Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 07.02.2013
Nenarazíte na mnoho tuzemských kapel, s nimiž byste měli problém je ocejchovat a dát jim nějakou tupou nálepku. A narazíte na ještě méně kapel, o kterých se stále dokola píše stejná písnička o „utajeném drahokamu“. Pokud se pohybujete ve sférách tvrdší rockové hudby, kapelu Illegal Illusion, která hraje od roku 1995, jste museli zaregistrovat a s největší pravděpodobností jste o nich i utrousili pár „sympatických“ poznámek. Jenže z poznámek není kult, leda dvojka z chování. Všechno to pramení z toho, že „odborná kritika“ zastává názor, že Illegal Illusion si zaslouží výlučnější postavení a velkou fanouškovskou základnu, ale zároveň nikdo neví, jak to udělat nebo proč se to neděje. Jejich poslední deska Things After Death vyšla také jako příloha časopisu Full Moon, čímž chci říct, že je sledujeme dlouho. Vy taky? Mluvčím je zpěvák a kytarista Jiří Bialík.
Docela často narážím v souvislosti s Illegal Illusion na soudy typu „Jako undergroundový klenot dnešní doby nahrávka funguje dobře, ale větší ambice bohužel asi mít nemůže“. Jakože dobrý, ale moc náročný... Tohle asi čítáváte poměrně často, že?
No jo no… takhle podobně to máme už od prvního dema. Není v tom žádný záměr, být za každou cenu „náročný“ na poslech. Děláme obyčejné písničky, každou z Things After Death si můžeš zahrát sám na kejtru doma u mikrovlnky nebo venku u táboráku, nic složitého. Skladby vznikají jako jednoduché beglajtové písně. Jasan, koncerty a alba, tam se to téměř vždy zvrhne v takový náser, na to je vzorec. Nevím, v čem to je, o čem všichni píšou: jak jsme nezařaditelní, zvláštní, složití, drásaví… a já nevím co ještě. Ne, takoví nejsme – takoví jste vy!
Poslední deska vznikala hladce?
V podstatě hned po tom, co jsme vyhodili téměř hotovou práci za poslední dva roky, už to šlo jako po másle. Moc jsme před tím o tom, co by jak mělo znít, mluvili a málo hráli, z čehož já nakonec měl pocit jako ze špatně utřeného zadku. Zkusili jsme to jinak, pokus – omyl, přestali jsme písně násilně směřovat a nechali je dýchat. Nevěděli jsme, co chceme, ale věděli jsme, co nechceme. Milión verzí jedné písně! Miliarda mixů každé z nich! Každý den a téměř každou noc od října 2011 do uzávěrky srpnového čísla Full Moonu (2012)! Začalo to do sebe zapadat na všech úrovních tak rychle, že jsme to málem nestačili zachytit.
Zvuk alba... Několikrát jsem ho jen nechal proudit, než jsem začal skutečně poslouchat. Ostrý a zdánlivě plošný, ale s každým dalším poslechem se prohlubuje, jako když dlouho civíš na 3D obrázek.
Pracovali jsme opravdu v několika „vrstvách“, nechali jsme je na sebe působit. Experimentovali jsme s různými náladami, různými rychlostmi a podle toho, jak se navzájem ovlivňovaly, podle toho jsme na nich pracovali dál.
To, jak album „zvukuje“, je práce Boty (bubeník, pozn.ed.). Nechápu, kde bral tu sílu, když jsme to či ono nahrávali po 150 a měli toho fakt po krk, on to každý večer ještě všechno smíchal a ráno jsme poslouchali několik verzí mixu. Tohle už byla posedlost. Prostě BIZON!
Kvůli poslední desce Things After Death jste založili vlastní label Venus Flag. V minulosti jste nebyli spokojeni s vydavateli?
Venus Flag jsme nezaložili kvůli novému albu. O tomhle projektu jsme už špekulovali nějaký čas a vydání Things After Death byl jen moment, který jsme využili ke spuštění tohohle „spolku kra-savců“. Jasně, v našem případě můžeme mluvit o určité nespokojenosti s vydavateli, kde jedinou výjimkou byli kluci z Pohody Records - tam to bylo prima a dodnes jsme v kontaktu. Venus Flag jsme jen zaštítili aktivity Illegal Illusion, Le Bain de Maid, Social Party, Human Pupet a hUSA, což jsme už stejně prováděli.
Co jsou zač Le Bain de Maid?
Le Bain de Maid jsou ponurá chebsko-chodovská post-hardcorová kapela hrající v tříčlenném složení. Známe se samozřejmě z koncertů, ale s Buchťassem, s jejich současným bubeníkem, se známe o něco déle z jeho působení v kapele Mossambic, se kterou jsme sfoukli taky pár beznadějných koncertů. (smích) Vlastně jsme se s Buchťassem poznali ještě dříve. Organizuje pravidelné koncerty v Chodově na Koupáku, pozval si nás a tak začalo celé to dobrodružství.
Nemyslím, že byste byli nějak zaskočení tím, jak funguje kooperace label - fanoušek, ale přesto - vlastní label asi není zrovna výdělečný podnik, menší labely jsou schopny produkovat nějaký ne zisk, ale vratnost nákladů až po několika letech, když těch titulů vydají více (a stejně to hned vrážej zpátky do kolotoče). Jaké jsou vydavatelské plány? A jaká strategie?
Kapely na Venus Flag fungují všechny bez rozdílu jako samostatné labely. Jsou schopny si natočit a vydat desku samy, fungují koncertně a samy pořádají koncerty… Strategie Venus Flag je taková, že si navzájem pomáháme s propagací nových titulů (zaštiťujeme my, tohle byl nejslabší prvek všech zúčastněných kapel), jezdíme koncerty s distrem všech Venus kapel, pomáháme si s koncerty a prodejem merche. Známe se navzájem léta, víme, jak kdo funguje a co od sebe můžeme čekat. V podstatě jsme se o tomhle projektu bavili pořád, jen jsme to neuměli dovést do konkrétní podoby.
V srpnu 2012 vyšlo naše CD Thing After Death (Venus Flag / Full Moon), v říjnu 2012 CD La Bain de Maid Mlčím, zapomínám (Venus Flag), 21.12. pak ještě Thing After Death jako LP (Venus Flag / Piper Records / Kachnička Entertainment). Ve studiu je jak hUSA, tak Human Pupet, tak čekáme, že z jara by z nich mohlo něco vypadnout. Social Party už hrají nové věci na koncertech a je jen otázka času, kdy vletěj do studia. Crack dokonce říkal něco o vlastním studiu…
Jasan, vlastní label je pro šílence. Venus Flag je postavený na spolupráci, a to tak, že každá kapela si nahraje a nechá vylisovat CD/MC/LP, my pomůžeme s promo materiály, uděláme promokampaň k albu, obešleme, co jde, tak, aby vyšly recenze, snažíme se dostat titul i do jiných distribucí, dodáme ho do dister ostatních kapel… Pokud bude zisk, bude v kapsách kapel. Výhledově máme v plánu i společné koncerty všech kapel. To bude masakr. (smích)
Kdybyste mohli vydat album na jakémkoliv zahraničním labelu, který byste si vybrali a proč?
Asthmatic Kitty Records – kvůli názvu. (smích)
Někdy se o vás říká, že nejste součástí žádné „scény“, ani lokální. Hráváte s kapelama, které jsou z druhé strany republiky...
Obávám se, že nemáme žádnou spřízněnou lokální scénu. Je pár míst, kde rádi hrajeme, ale že by z toho byla zrovna událost na nějaké tamní scéně, o tom nemůže být řeč. Ždárský Batyskaf, Koupák v Chodově, Velbloud v Budějicích, Křemelka ve Strakonicích, Depo Velké Meziříčí, Pohoda Vodňany, Futra v Orlové, Jam Opava… Tohle jsou místa, kde hrajeme častěji než doma.
Spřízněné kapely, to jsou všechny na Venus Flag, pak si dovolím tvrdit, že Insania, Barricade, Kusumam (i když už nehrají, Rob nám dělal booklet jak na EP Veto, tak booklet na nové CD i LP) a sichr jsem na někoho zapomněl...
Illegal Illusion
www.illegal-illusion.com
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…
redakce 30.09.2024
Akce rovněž nabídne příležitosti pro networking mezi umělci a profesionály a představí veletrh s firmami z hudebního sektoru. Programový ředitel nám o tom řekl více.
Libor Galia 26.09.2024
Jeden z nových bookerů pražského Fuchs2 je DJ s více než dvacetiletou historií, který se před několika lety stal i producentem. Set v kolumbijském lochu?
Mariia Smirnova 24.09.2024
Dostal Sungazery do Česka. “Líbí se jim atmosféra Kampusu, rádi se sem vrací,” říká dramaturg hudební sekce Mikuláš Svoboda.
Libor Galia 05.09.2024
Jeden z dramaturgů klubu Fuchs2 se rozhodl přinést do pražské klubové scény svěží vítr, nové žánry a neotřelé hudební experimenty s pulzujícími rytmy Latinské Ameriky. Rozhovor.