GASK i po deseti letech stále invenční

Kutnohorská galerie GASK letos oslavila první desítiletku a určitě je za čím se ohlížet. Mně se poštěstilo projít zdejším labyrintem aktuálních expozic se zasvěceným průvodcem – kurátorkou Veronikou Marešovou. Díky své opulentní rozloze rekonstruovaných jezuitských kolejí je zde k vidění jedna z největších sbírek českého umění vůbec. Nejnovější tváře se tak zde můžou konfrontovat s historií posvěcenými klasiky jako Emil Fila, Josef Čapek, Jan Kotík, Zdeněk Sýkora či Mikuláš Medek, ale i znovu odkrytými freskami z dob hlubokého socialismu, kdy koleje sloužily militantnějším cílům jako kasárna.

Vedle stálé expozice Alej světců hned ve vstupní hale a monotematické sbírky děl starší umělecké generace Srdce velkoměsta II., věnující se fenoménu velkoměsta, jeho postupnou industrilalizací, adorací moderních technologií, ale i odlidštěním a osamělosti (od Hudečka po Ovčáčka) je nejambicióznější projektem expozice Stavy mysli / za obzorem, která je koncipovaná jako ahistorická koláž artefaktů a doprovodných citátů, jež se spolu váží obecně srozumitelnými a komplementárními tématy jako je například samota/přátelství, odvaha/strach či něha/krutost. Prezentují tak univerzální emotivní stavy mysli každého člověka, bez rozdílu věku, genderu či etnicity. Úmyslně tak výstava rezignuje na znalosti chronologie dějin umění či jeho hodnoty a vtahuje pozorovatele přímo do „dějě“.

Sekundárně se zde nabízí i otázka, co že je vlastně to umění zač? Je to reziduum obecného vkusu, kvalitně zmáklé řemeslo, „konspirační dohoda" mezi akademickými umělci, kurátory a galeristy, která se pak legitimizuje prodejem artefaktu nebo je to něco, co uniká institucím nebo by mělo jít spíš o stav ducha či ideu, která nabízí možnost společenské změny? I o tom se dá meditovat v příšeří výstavních prostor GASKu.

Průkopnice české digitální grafiky Jaroslava Severová zde má svou retrospektivou s názvem Nejisté skutečnosti, stejně jako zakladatel Tvrdohlavých a kutnohorák Stanislav Diviš s výstavou Květy z ráje, kombinující florální a později architektonické motivy a kolorovaný minimalismus. Vojtěch Horálek a jeho Velké koupání pro změnu přichází se svéráznou technikou asambláže a postmoderním retro humorem nedbající na styly ani na klasické techniky. Jeho obrazy, kde zobrazovaná lidská těla jsou měkce vypolstrovaná navozují taktilní výzvu. Bylo by rozhodně škoda vynechat tajemnou místnost na konci chodby s instalací Parsonal Tarot Lab od Dariny Alster, představující jakýsi důmyslný novomediální objekt – věštírnu, kde se po stisknutí určité karty na displeji spustí videoprojekce se symbolickou performancí autorky a mobilním telefonem pak můžete navázat komunikaci s orákulem. Virtuální věštírna tak patří k vrcholům stálé expozice Stavy mysli - intervence.

V prostorách GASKu nelze minout ani samostatnou expozice multižánrového časopisu Artikl, věnující se již sedm let nemainstreamovému umění. Možná škoda, že zatím je k dostání jen v Praze (není, viz seznam distribučních míst, pozn. ed.). Za barvy Artiklu zde kope celá plejáda neotřelých mladých adeptů vizuální kultury se svými díly jako je totemický sítotisk „postgrafiťáka“ Jakuba Matušky, přes zoomorfní bytosti a zjevení Andrey Baštýřové, až po pseudovědecký videoobjekt – superorganimus od Jakuba Nepraše. Zastupují tak současné tendence vizuálního umění dávno překračující rozměr orámovaného obrazu či statické sochy.

Při „bloudění“ rozsáhlými sály GASKu mě přišla na mysl i problematika samotného galerijního provozu, tak jako kdysi autora Briana O'Doherty v jeho zásadní esejistické práci Uvnitř bílé krychle ze sedmdesátých let, kdy řešil vývoj, úlohu a smysl galerijního prostoru, určujícího vývoj a distribuci umění, kdy se z umění často stává jen „umění pro umění“ a nástroj akumulace kapitálu, než živá platforma pro komunikaci a kritické zrcadlo současnému světa. GASK však tento problém obchází a plní trochu jinou úlohu, než tu společensky konfrontační. Snaží se především o zpřístupnění výtvarných sbírek (nejen) českých autorů veřejnosti. S tím souvisí i další přidružené aktivity jako stylová kavárna, knihovna, sofistikované dětské koutky či edukační centrum zaštiťující programy pro děti i vizuální umělce.

V prvních letech otevření byl GASK i partnerem dnes už kultovního indie festivalu Creepy Teepee (letos bohužel zrušeném), později přestěhovaného do nedalekých prostor bývalého pivovaru. O pozornost se však již v pátek 4. září v GASKu hlásí další festival alternativní hudby A Day of Sound, kurátorovaný hudebním publicitou Pavlem Klusákem má propojit zvukové experimenty, soud art, ale i indie rock se zdejším zahradním a vnitřním prostorem. Tentokrát bude věnovaný třem výrazným ženským osobnostem, rozkročených na hraně hudby a performance jako je Biliana Voutchkova, Veronika Svobodová a Lucie Páchová. Když přičtu jako „unikátní exponát“ i nedalekou retro pivnici v duchu socialismu s dobovými plakáty Lenina či Husáka, a kde pivo stojí lidových 23 Kč, důvodů k návštěvě GASKu je určitě víc než dost.