Hip Hop Kemp 2017: Sweet sixteen,spaghetti western

Kečup místo krve. Klid místo nervů. Bylinu místo párna. Sukni místo kalhot. Kola z oceli místo topinkovačů. Skills místo hypeu… Možná dneska nemáme jména, co na plakátě oslní, ale máme jména, co se naživo nerozplynou v prasklý bublině trapasu.

Věci se možná změnili, ale Rest je pořád ten “vůl, kterej miluje boom bap celej život”. Když má na “Čas hulit” naloženo přes pět mega, těžko říct, jake je to s lajnou o tom, že “views pro mě stále nejsou žádnej úspěch”. Ale nejspíš je to jen příjemnej bonus. Nová doba. Nová deska, deska číslo tři, deska prvně bez Fatte na bubnech, ta deska se blíží. Do Kempu se asi nedoblíží, ale na Resta a jeho show je spoleh, deska nedeska, nová doba, stará doba.

A pak tu máme evropský trojboj Nizozemí - Itálie - Německo. Holandská female MC Starrlight má problém. Má problém s mumláním. A mumble rap má problém s ní. A třeba říct, že z ní jde trochu strach, když svůj hněv plive jak spitfire. Taliáni dodávaj klasiky scény, flow a hlasy znamenající jistotu od devadesátých let a k nim jedny z nejlepších scratch DJs široko daleko. Pokud skills a turntablism jsou váš šálek kávy, tahle je obzvláště poctivě pražená. A z Němec doráží obtížně uchopitelný rodák z Chicaga Edgar Wasser. Pokud z někoho tryská vtip, ironie, cynismus i sarkasmus až za zeď jazykové bariéry i na posluchače bez znalosti němčiny, je to už vážně sakrasmus. Na tom Edgarovi musí něco bejt. Bad boy.