redakce | Zprávy / Nové desky | 07.07.2015
Pražský folk-rockový Hromosvod, který nedávno oslavil dvacetiny, vydává po pěti letech nové řadové CD Divoký ticho Žižkova. Od dětských začátků na pražské základní škole Horáčkova ušla kapela pořádný kus cesty. „Kdo by si tehdy pomyslel, že nám jednou na desce budou hostovat Kamil Střihavka, Vláďa Merta nebo Petr Janda… Já tedy ne,“ říká kapelník Ondřej Fencl.
Album, zvukově ošetřené protřelým mágem Borisem Carloffem, nabízí čtrnáct různobarevných nahrávek s celkovou stopáží kolem padesáti minut. Kromě přestrojené a notně zrychlené „plíhalovky“ Trubadúrská jde o repertoár napsaný a nazpívaný převážně kapelníkem Fenclem. Dominují akustické nástroje okrášlené vynikající houslovou hrou (Hana Vyšínská - m.j. Inflagranti), příčnou flétnou, podtrhnuté výbušnou, rockovou rytmikou, ale i řadou pro Hromosvod netradičních nástrojů (saxofon, ukulele, kontrabas…)Celé CD vzniklo autorsky na pražském Žižkově, který se promítá do muziky i výtvarného řešení. Materiál je aranžérsky propracovaný a košatý, přitom stále písničkový, plný silných melodií a sloganů. Texty Ondřeje Fencla získaly s léty a psaním pro jiné muzikanty (Lenka Dusilová, Luboš Pospíšil, Olympic…) nadhled a švih, jsou plné vnitřních rýmu a nevšedních obratů. Ubylo deprese, přibylo melancholie, zůstaly vykřičníky a otazníky, nad smyslem života, stárnutím, láskami i neláskami, štěstím v neštestí… anebo naopak. Písňové příběhy se odvíjejí v ulicích Prahy, ale třeba i v Ostravě (Před Imperialem) nebo Paříži (Francouzská).
Booklet z dílny proslulého Maťo Mišíka je poskládán z fotografií dnešního Žižkova (Kateřina Smidová, Mia Vobořilová-Ferešová…), v nichž se zároveň zračí i historie, která spolu se současností tvoří ono divoké ticho. Jako bonus je vložena malba Vladimíra Málka – přímo pro účel alba specificky zvěčnil žižkovský vysílač a neplechy pod ním.
Ze zajetých folk-rockových kolejí se Hromosvod vychyluje víc než kdy dřív, ať už jde o titulní „najazzlý“ žižkovský šraml Magnety, „knopflerovku“ Jedeme vlakem, pařížským odérem nasáklou Francouzskou nebo vysloveně rádiové Nedělní večery. „Šli jsme po tom, co si žádá píseň“, vysvětluje Fencl. „Po třech deskách mě trochu omrzelo mít ty naše charakteristické houslo-flétnové laufy úplně všude, k tomu basa, bicí a já na všechno ostatní. Proto přišel Vojta Jindra s arzenálem strunných nástrojů, Marek Buble na saxofon, vokály přikrášlili Pája Táboříková a Boris Carloff, Roman Lomtadze nahrál doma v Los Angeles perkuse, Vláďa Merta vytáhl mimo jiné valašskou flétnu dvojačku, Rasťo Uhrik a Jaryn Janek dodali pulsující basové groovy, jaké umí jen oni… prostě jsme se trochu rozmáchli.“
A to doslova. „Zappovskou“ Záhadu hlavolamu zemitě vokálně vyztužil Kamil Střihavka, v atmosferické Písničce zahostoval na elektrickou kytaru Petr Janda.
Posluchači se samozřejmě dostane i typických „hromosvodích“ jistot v písních Vyprodáno, Ešte raz nebo v explozivní úpravě Plíhalovy Trubadúrské. Ke snění vybízí bezmála osmiminutový „ploužák“ Mezi řádky, protipól představuje závěrečná krátká a prostá Nekonečná, zrcadlový opak dávné depresivní Konečné z alba Svitavy. Žižkovskou melancholií jsou prodchnuté křehké Smuténky, album půlí jazzová legrácka Mlha. Ze škatulky, do níž je házen recenzenty, se zkrátka Hromosvod nebojí odbočit, kam se mu zachce. A přitom to všechno drží pohromadě.
CD svědomitě zvukově ošetřil jeden z nejuznávanějších mágů v oboru Boris Carloff. Přispěl i hudebně-režisérskými radami a v několika případech pěvecky. „Boris většinou takové věci jako Hromosvod netočí. Stojí za stěžejními popovými alby, sám pro sebe dělá elektronickou hudbu, na hony vzdálenou té naší. Což mě právě lákalo – svěřit se někomu, kdo má odstup, bude řešit, co si žádá písnička a nic víc. Oproti minulé desce plné vypiplaných, nastokrát nahrávaných partů jsme na jeho radu vsadili na přirozenost; jeden, dva pokusy a pryč od toho. Boris má fantasticky vybavené studio a ucho jak Mozart. Naprosto splnil očekávání,“ uzavírá kapelník.
Křest proběhne ve čtvrtek 30.7. večer ve Světlé nad Sázavou, na hlavním pódiu Sázavafestu, role kmotrů se ujme jeden z dvojice vzácných hostů Vladimír Mišík – Radim Hladík.
redakce 24.11.2024
Petra Mazocha a Jiřího Libánského spojuje piano, obrazotvornost a touha nechat hudbu svobodně promlouvat.
redakce 24.11.2024
Nahrávka sa nesie zväčša v pomalšom tempe, má popovú štruktúru, ale ozvú sa občas aj džezové ši swingové vplyvy.
redakce 22.11.2024
Desku propojuje tématická linka vyhlížení nějakého bodu zlomu, který už přece jistě musí nutně nastat - jak v lokálním, osobním, tak i celosvětovém měřítku.
redakce 21.11.2024
Spolupráce so zahraničnými umelcami z Londýna, Bristolu, Prahy a Tokia dodávajú albumu medzinárodný charakter.
redakce 20.11.2024
Po dvouletém období introspekce a odmlky na sociálních sítích se Giudi rozhodla sdílet svou osobní cestu a transformaci, na které spojila svou energii i s Fallgrapp.
redakce 19.11.2024
Bludičky z povier, ktoré nesú blikajúce svetlá a v noci ľudí navigujú do močiarov, sú vo videoklipe metaforou vysporiadania sa s klamármi a zavádzačmi.
redakce 18.11.2024
Kapela na scénu vrací svůj charakteristický psychedelický art pop, který kombinuje taneční rytmy, jazzové prvky a math rockové zvraty.
redakce 17.11.2024
Samotný pojem mammatus označuje špecifický typ mrakov, ktoré sa zvyčajne nachádzajú pod veľkým búrkovým mrakom tesne pred jeho rozpadom.
redakce 12.11.2024
Přibližně v tu dobu přišel návrh oslavit Němcovo nadcházející jubileum poněkud veřejněji a slavněji, než u něj bývá zvykem.
redakce 10.11.2024
Základem „škrábanic“ zůstává lidský hlas zachycovaný a proměňovaný živou elektronikou, ale obohacovaný také o zvukové barvy hudebních nástrojů a různých nazvučených předmětů.