Marie Tomanová poprvé vystavuje v Brně

Marie Tomanová vypráví o tom, jak jde cestou přes náměstí v Mikulově oznámit své matce, že byla přijata na brněnskou uměleckou školu, a díky tomu začíná mít pocit, jako by to konečně mohlo znamenat naplnění jejího snu z mládí, kdy zatoužila po umělecké dráze. A zároveň se svěřit s dosud nepoznaným pocitem, že její práci někdo docenil, že začíná mít úspěch a je nadšená z vyhlídek na budoucnost. Onen dopis, ono přijetí na vysokou školu, byl v jejím životě zlomovým okamžikem, počátkem „bytí něčím“, ohlášením příležitosti, jež se během života dosud stráveného na maloměstském Mikulově a na rodinném statku zdála tolik vzdálená. Ohlašovalo to nový začátek, lákavý příslib naplnění snu z mládí.

A právě během studia na umělecké škole v Brně začala Tomanová uplatňovat fotografii k zaznamenávání vlastní existence – svého života, svých každodenních rituálů odehrávajících se v pravidelném rytmu, svých přátel, okolního prostředí. V Brně nevědomky započala svou fotografickou kariéru a jejími prostředky byly pouze malý mobilní telefon a kompaktní digitální fotoaparát.

Kruh se uzavřel, ve městě se teď chystá její první výstava a Tomanová k ní dodává: „Je to můj první umělecký návrat do místa kde jsem studovala a jako umělkyně vpodstatě začínala. Mám s Brnem rozporuplný vztah. Na začátku bylo nadšení z přijetí na FaVU a vidina umělecké kariéry, která ale během studia vyprchala a po dokončení jsem měla pocit, že ze mě umělkyně nikdy nebude. Frustrace z genderové nerovnosti v ateliéru malby a pocit neúspěchu mě už tehdy nevědomky zavedli k fotografii. Byl to únik k osobní i kreativní svobodě. Vznikly tak tehdy stovky fotek ještě před mým odjezdem do USA, kde jsem se na fotografii později cíleně zaměřila.“ Zveme na vernisáž.