Nálož freejazzu a kosmische na Stoned to Death

Během měsíce září spatřily světlo světa čtyři nové kazetové tituly na vydavatelství Stoned to Death. Tři z nich mapují současnou českou (ale i mezinárodní) free jazz, free improv scénu, ten čtvrtý pak vzdává hold titánům kosmische musik a je jím sólové album Barryho Londona.

Barry London je známý především jako člen kultovní kapely Oneida, ale pamětníci možná znají i jeho projekt Jäh Division, který v dubových rytmech coveroval skladby od Joy Division. Jeho sólová tvorba pak navazuje na vlnu kosmische muzik let sedmdesátých, ale nechybí ani odkazy k minimalismu a repetici. London, vášnivý sběratel syntezátorů všeho druhu a domácí kutil, na svém debutu pro Stoned to Death servíruje dvojici skladeb s celkovou délkou 45 minut. O minimalisticky laděný obal se postaral Eric Copeland z dua Black Dice. Sluší se dodat, že London není prvním členem Oneida, který na std prezentuje svoji sólovou tvorbu: dvě živé nahrávky dodal i bubeník Oneidy, Kid Millions, a to ke svému sólo projektu Man Forever (poslední vyšla letos v květnu pod názvem Live at Poison Rouge).

Pardubické trio Frisk, které má ve svých řadách psychoterapeuta, architekta a ředitele jedné z předních nezávislých kulturních institucí u nás, Divadla 29, na nahrávce Science Friction debutuje. Jejich hudba se oddává volné improvizaci až brutalistnímu jazzu. V hře na saxofon lze vystopovat prvky inspirace Peterem Brötzmannem, kytara upomene na Naked City a bicí umí plynně přecházet ze smyslu matoucího bordelu až do takřka organických tišivých momentů. Frisk spolu hrají teprve rok, jejich koncerty pomalu patří k vyhledávaným zážitkům, zatím tedy alespoň pro fandy volné improvizace. Ti měli šanci v polovině září na festivalu Hear Me!, kde Frisk odehráli znamenitý set v kolaboraci s Kenem Ganfieldem.

Ganfield je ostatně členem The Mond, o kterých bude řeč právě teď. Česko finsko americké trio The Mond u std debutovalo loni svým bezejmenným albem. Trio Vrba (trumpeta), Ganfield (elektronika) a Mäkelä (bicí, klávesy a zpěv) se na debutu předvedlo v pološílené psychedelické formě, které nemělo daleko k brutalistnímu jazzu. Novinka Tichá Invaze naopak představuje hypnotičtější tvorbu tria, které nemá daleko k psychedelický náladám Sun Ra. O obal se postaral sám Pasi Mäkelä. Trumpetista tria, Petr Vrba, je nejen zakladatelem festivalu Hear Me!, ale taktéž členem Poisonous Frequencies.

A o nich bude řeč úplně nakonec, neboť jejich audio deník z iberijského turné z loňského podzimu, jednoduše nazvaný Ibeariatour Autumn 2016, uzavírá tuto zářijovou smršť. Trio Poisonous Frequencies tvoří Vrba, Didi Kern (vídeňský bubeník, člen kultovních noise rockerů Bulbul) a Tomáš Procházka aka Federsel, zakladatel Endemit Archives, Wakkushopu, člen B4, Gurun Gurun, Handa Gote, jinými slovy fantomas, který má skříň plnou dvojníků, čímž se vyjasňuje to, jak zvládá nezvládnutelné. Poisonous Frequencies operují na vlnách improvizace, free jazzu a noisu. Nahrávka, která vznikla za pomoci všech dostupných nahrávacích technologií, od telefonu přes minikamery až po rekordér Zoom, nabízí dva plné koncerty z Madridu a Porta, ale též řadu field recordings, flamenka i blbých keců kapely. Vychází v edici 70 kousků s ručně lepeným obalem.

A pozor: nahrávky The Mond a Frisk vyšly ve spolupráci s Váženým labelem Meteorismo.