Noční koncerty na Folkovkách

Mezinárodní festival Folkové prázdniny již tradičně nabízí exkluzivní noční koncerty. Vedle dalších nových jmen, která přibyla do programu festivalu, se návštěvníkům dostane příležitosti znovu slyšet některé z hvězd Folkových prázdnin, tentokrát však mimo festivalové podium, což sebou nese neopakovatelnou atmosféru blížící se osobnímu přátelskému setkání v nevšedním prostředí kaple sv. Anny, zámecké knihovny a Galerie 12 uměleckého kováře Pavla Tasovského.

Tam, venku na trávě pod hvězdami, se nejlépe ujme hudba německé skupiny Malbrook, čemuž odpovídá i překlad názvu: taneční ďábel. Dlouholetý spolupracovník festivalu v Rudolstadtu, hudební publicista, hráč na mandolu a zpěvák Wolfgang Meyering - se vším všudy respektovaná persona - nemusí o původu explodující taneční energie dlouho vykládat, vystačí si se svými spoluhráči s určením hudebního teritoria, ze kterého slavná folkrocková kapela čerpá inspirace: severní Německo, Švédsko, Dánsko, Norsko a pobřeží Baltského moře; a když na to přijde, nakukuje i do keltských zemí. Recept není tajný: odevšad něco, včetně nástrojů a vše slít do jiskřivé hudební kombinace. "Tradice není o uctívání popele, ale o zachování ohně, říkal Gustav Mahler. Moje zájmy a přístup nemají žádné omezení. Zajímám se o jakýkoliv druh hudby, hlavně mě musí oslovit," tvrdí Meyering.

V Galerii 12 se na svém jediném českém vystoupení představí také americká manželská dvojice: zpěvačka Julia Ulehla a kytarista Aram Bajakian. Předloni natočili vynikající album Dálava, na kterém moravské lidové písničky nechali projít avantgardním sítem newyorského downtownu. Kruh se tím uzavřel: Julie je pravn učkou profesora Vladimíra Úlehly (1888-1947), světoznámého biologa, významného brněnského etnomuzikologa a zakladatele festivalu ve Strážnici. Moravské lidové písničky si s manželem vybrali z jeho dodnes nedocenitelné knihy Živá píseň z roku 1949 a naložili s nimi v souladu s názorem pradědečka, že píseň představuje živý, neustále se vyvíjející organismus. Čímž Julii s Aramem leccos usnadnil; zbavil je vysvětlování, proč namísto houslového cifrování posloucháme frenetické jazzování, distorzní kytary a zvukové experimenty. Zkrátka moravská hudba zčistajasna plná neznámých zvratů a nového chápání.

To samé se dá očekávat od slovenského houslisty Juraje Stieranky, kontrabasisty Juraje Valenčíka a mandolinisty Martina Krajíčka, který naznačil, co od tria uslyšíme: "Budeme hrát můj repertoár, kluci mě doprovodí a dostanou určitě i svůj prostor. Ale některé skladby budou úplně nové. Plus přidáme můj obvyklý mandolínový repertoár a jazzové standardy, které oba muzikanti dobře znají. Rozhodně se pustíme i do úplné improvizace a budeme hrát opravdu svobodně."

Což lze vztáhnout i na setkání britského dua Pagoda Project s houslistou Janem Hrubým v zámecké knihovně. Neptejme se jak duo Pagoda Project zapadá do pojetí folku, ale proč si ho dokážeme představit také ve sféře jazzu, avantgardy, klezmeru nebo soudobé vážné hudby. Je to jednoduché: jasnější začlenění neodpovídá povahám britského akordeonisty Paula Hutchinsona a klarinetistky Karen Wimhurst toužících vycházet vstříc neustále novým výzvám. Zvlášť jazzmanka, hráčka symfonických orchestrů a skladatelka divadelní hudby Karen nám může připadat jako žralok: ukotvit se na jednom místě, byl by s ní asi amen.

Kolumbijská zpěvačka Lucia Pulido má emotivní, stěží uchopitelný hlas, ke kterému i ti nejskoupější na silná slova přikládají měřítka zjevení. Není z druhu "příjemně se poslouchá", v čem ale tkví jeho přitažlivost? Názory se shodují: čistí jako oheň, míří k srdci a povzbuzuje vědomí intenzitou mystického světce v tranzu. Nelekejte se, pořád jde o písně, i když mimo jasné žánry a hluboce ponořené v kolumbijské a jiné poezii. V novém projektu Arrullo de La Noche Honda zpěvačku doprovodí americký jazzový violoncellista Erik Friedlander. Jazz je pro něho přitom dost relativní uvození: uznávaný skladatel patří léta k exponentům newyorského downtownu a jeho umění se odvíjí od těsné spolupráce s Johnem Zornem, Uri Cainem, Cyro Baptistou nebo Laurií Anderson; zapletl se ale i s populárem: hrával s Courtney Love a Alanis Morissette, což berme hlavně za potvrzení Erikova hráčské všestrannosti, protože na svých albech dává na vědomí i zálibu v bluegrassu, folku a blues.