O pochroumaných srdcích: Low Roar

"Dostali jsme prosbu od spřáteleného promotéra, prý jestli by na poslední chvíli nešlo vypomoct s koncertem islandských Low Roar – poslechl jsem si je a bylo jasno," popisuje své první setkání s touto kapelou Michal Brenner, hudební dramaturg MeetFactory. Z Low Roar se brzy stal pojem pro všechny milovníky shoegazem a postrockem načichlého snového popu. Letos vydali své třetí Once in a Long, Long While a bylo jasné, že do továrny se musí vrátit. Jestli kdysi vystupovali "jen" jako předskokani Slow Magicovi, tak ve čtvrtek 9. listopadu jim bude MeetFactory patřit.

Ryan Karazija založil kapelu Low Roar v roce 2010, kdy se přestěhoval ze slunečné Kalifornie na Island. Na ostrov, který dal světu mj. Björk a Sigur Rós, se rodilého Američana novináři s oblibou ptají a on rád odpovídá, že Low Roar s "islandskou vlnou" nemají zas až tolik společného. Debutové album Low Roar, které vyšlo v roce 2011, to dokazuje. Je sice tajemné a křehké jako hudba výše zmíněných islandských umělců, svou atmosférou se ale daleko více přibližuje interpretům jako jsou Massive Attack nebo Radiohead. Po prvních koncertech odpověděl Karazija na otázku, jak by definoval jednou větou svou kapelu, prostě: "So so so so fun." O pár let později se funkce kapely rozšiřuje o ještě jeden aspekt – léčivý. Nové album Once in a Long, Long While (2017) napsal a nahrál v době, kdy se rozváděl se svou ženou. "You are my therapist now," vzkázal všem posluchačům desky, která vznikala jak na Islandu, tak ve Švédsku, Polsku nebo Mexiku.

Album je jakoby pocitově rozdvojené. Navzdory tématu sice začíná písní Don't Be So Serious, zpěvák ale jedním dechem dodává, že v době psaní měl panické záchvaty úzkosti. Na jedné straně něžně tichá a hřejivá hudba, ideální soundtrack pro jízdu autem, na straně druhé slova tak těžká, že vám ohnou záda až k zemi. V tom obecnějším výkladu by se dalo říct, že se jedná o příběh věčné pomíjivosti, v tom osobnějším zkrátka posloucháme příběh zlomeného srdce a jak se s tím vyrovnat. "I know your voice, I know your face / This is something I cannot replace / Give me hope and give me doubt / Well I loved you then but I don't love you now / I'm a long way from home," zpívá v Bones v duetu s výjimečnou zpěvačkou Jófríõur Ákadóttir. Z písní tak často vyplývá, že zpěvák nenabízí lék nebo řešení, jedná se o popis jeho života po rozchodu, kdy není nic černobílé.

"Nevím, proč jsem si myslel, že je to veselá nahrávka. Možná to vlastně je ta nejvíc depresivní věc, kterou jsem kdy napsal," směje se už dnes Karazija, který přiznává, že z něj díky této desce spadla tíha životní situace. Je jen na každém, jak tuto osobní výpověď uchopí. Je možné se v ní utápět, vzít ji jako odrazový můstek. Zřejmé je to, že se Low Roar vymanili z nálepky další "kapely z magického ostrova" a ukázali, že sever není jen místem kouzel, ale taky docela běžných lidských dramat.