Patti Smith čtyřicet let na koni (Horses vs. Archa)

Na podzim roku 1975 Patti Smith svolala svou kapelu do Electric Lady Studios v New York City, aby zde nahrála svou debutovou desku Horses. Album vyšlo 10. listopadu stejného roku na labelu Arista Records a dodnes je považováno za vlivný hudební mezník, který ovlivňuje a inspiruje další a další generace hudebníků a umělců.

V dnešní době – o čtyřicet let později - Smith vzdá čest dlouhověkosti a trvalému vlivu tohoto alba sérií speciálních koncertů, z nichž jeden se odehraje v intimní atmosféře Divadla Archa, kam se matka punku již potřetí vrací. Naposledy v Arše Patti Smith vystoupila v létě 2009. “Bude to opravdová, hrdá oslava,” říká Patti o svém záměru představit na koncertě celé album Horses. Budou ji doprovázet dva členové původní kapely, Lenny Kaye a Jay Dee Daugherty, společně s hráčem na basovou kytaru a klávesy Tony Shanahanem, který je členem její kapely dvacet let. V Německu je naplánováno osm koncertů a speciální koncerty Horses Patti Smith představí i v Anglii, Itálii a Francii, stejně jako na výroční show ve svém rodném městě v Beacon Theater v New York City 10. a 11. listopadu.

Album Horses bylo zamýšleno jako “tříakordový rock propojený se silou slova”. Performanční básnířka a výtvarnice Patti začala s improvizacemi své jedinečné směsi písní a halucinačních představ vystupovat dva roky před vznikem desky na pódiích kabaretů a malých klubů za doprovodu kytaristy Kaye a klavíristy Richarda Sohla. Ostřila si své písně během živého vystupování a nechala je působit na neustále se rozšiřující manhattanské undergroundové publikum. Než se jí podařilo získat sedmitýdenní domovské vystupování v tehdy téměř neznámém klubu CBGB v Bowery v zimě roku 1975, její skupina se rozrostla o kytaristu Ivana Krale a bubeníka Jay Dee Daughertyho. Tehdy upoutala pozornost prezidenta gramofirmy Arista Clive Davise, který s ní vzápětí podepsal smlouvu. Jako producent alba byl vybrán John Cale a deska vyšla 10. listopadu, na den výročí smrti básníka Arthura Rimbauda, jednoho z umělců, kteří měli na Patti největší vliv.

Album uvádí hymnická deklarace osobní odpovědnosti - “Ježíš zemřel za něčí hříchy, ale ne za moje” – zabalená do klasické skladby Vana Morrisona Gloria. Deska Horses představuje návrat k prvotním instinktům rocku - snažila se probudit ducha a příslib hudby v době, kdy se zdálo, že tento cit byl téměř zapomenut. Umělecký dosah alba se formoval ve skladbách s free strukturou Birdland a Land, kde se obsáhlé zvukové krajiny free jazzu, valivých rytmů a textového zaříkávání prolínají a vytvářejí zvukové obrazy, kde se může přihodit cokoliv. Strukturovanější skladby jako Redondo Beach, Free Money, Kimberly a Break It Up představovaly idealistický i romantický světonázor. V poslední skladbě alba Elegie se propletla minulost a budoucnost rocku v “moři možností”, jež se stalo současností. Hudba byla prodchnuta poezií v nekompromisním uměleckém hledání, které pomohlo položit základy toho, co je známo jako vření “punku”, i když se Smith a její kapela vždy snažila vyhnout kategorizacím.

Ikonická fotografie Roberta Mapplethorpea na obalu alba s Patti a jejím sáčkem přes rameno skvěle zachycuje okamžik zrodu a Horses se opravdu stalo počátkem dlouhé hudební kariéry, která dnes rezonuje s ještě větší silou. Albu se dostalo během let mnoha uznání, včetně předních míst na mnoha Nej- seznamech a místa v National Recording Registry v Knihovně Kongresu. Po této desce následovalo devět dalších alb s původním materiálem, knihy poezie a memoárový bestseller Just Kids; světová turné a vystoupení, stejně jako uvedení do Rock and Roll Hall of Fame.