The Atavists přichází s druhou deskou

Petra Mazocha a Jiřího Libánského spojuje piano, obrazotvornost a touha nechat hudbu svobodně promlouvat.

Nahrávka sa nesie zväčša v pomalšom tempe, má popovú štruktúru, ale ozvú sa občas aj džezové ši swingové vplyvy.

Desku propojuje tématická linka vyhlížení nějakého bodu zlomu, který už přece jistě musí nutně nastat - jak v lokálním, osobním, tak i celosvětovém měřítku.

Spolupráce so zahraničnými umelcami z Londýna, Bristolu, Prahy a Tokia dodávajú albumu medzinárodný charakter.

Po dvouletém období introspekce a odmlky na sociálních sítích se Giudi rozhodla sdílet svou osobní cestu a transformaci, na které spojila svou energii i s Fallgrapp.

Bludičky z povier, ktoré nesú blikajúce svetlá a v noci ľudí navigujú do močiarov, sú vo videoklipe metaforou vysporiadania sa s klamármi a zavádzačmi.

Kapela na scénu vrací svůj charakteristický psychedelický art pop, který kombinuje taneční rytmy, jazzové prvky a math rockové zvraty.

Samotný pojem mammatus označuje špecifický typ mrakov, ktoré sa zvyčajne nachádzajú pod veľkým búrkovým mrakom tesne pred jeho rozpadom.

Přibližně v tu dobu přišel návrh oslavit Němcovo nadcházející jubileum poněkud veřejněji a slavněji, než u něj bývá zvykem.

Základem „škrábanic“ zůstává lidský hlas zachycovaný a proměňovaný živou elektronikou, ale obohacovaný také o zvukové barvy hudebních nástrojů a různých nazvučených předmětů.