Vítězové 24. Ji.hlavy

Čtyřiadvacátá Ji.hlava zná své vítěze. Cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesl videodeník Bílá na bílé Viery Čákanyové. Nejlepším českým filmem je Nová šichta Jindřicha Andrše. V sekci Mezi moři ocenila porota snímek Lotyšští kojoti, nejlepším debutem je portugalský snímek Duchové: Dlouhá cesta domů. Cenu za přínos světové kinematografii získal čínský filmař Aj Wej-wej. Festival vyhlašováním nekončí: filmy bude možné na webu zhlédnout do 8. listopadu.

Hlavní soutěžní sekce Opus Bonum, která představuje nejlepší světové dokumentární filmy, letos uvedla deset snímků. Z nich vybíral ty nejlepší opět jediný porotce. Letos jím byl ázerbajdžánský režisér Hilal Baydarov, jehož nejnovější film In Between Dying byl před měsícem uveden v hlavní soutěži festivalu v Benátkách. Baydarov ocenil snímek Bílá na bílé slovenské režisérky Viery Čákanyové. Viera Čákanyová Bílou na bílé navázala na svůj předchozí snímek FREM, uvedený v Ji.hlavě v minulém roce, který vstoupí do české distribuce 12. listopadu na portálu DAFilms. Zvláštní uznání porotce udělil režisérské dvojici Olivier Dury a Marie-Violaine Brincard za snímek Nahnutý člověk.

Česká radost čítala třináct filmů a nejlepším z nich je podle poroty snímek Nová šichta režiséra Jindřicha Andrše. „Hlavní cenu České radosti porota uděluje snímku Nová šichta režiséra Jindřicha Andrše zachycujícího osud propuštěného horníka z dolu Paskov Tomáše Hisema, který se zkouší v padesáti rekvalifikovat na počítačového programátora. Film je pečlivou a citlivou observací bez předsudků a zlehčování, kdy se přibližujeme k postavě a k jejímu prostředí natolik blízko, že promění nejen nás, ale i autora samotného. Film na příkladu jednoho člověka přesně pojmenovává obecně platná témata vztahu centra a periferie, existenciální tísně, proměny a odcizení práce v neoliberální ekonomice a adaptability člověka ve světě bez silné záchranné sítě. Zítra může být na místě horníka z dolu Paskov kdokoliv z nás,“ zní výrok poroty, ve které zasedla například dokumentaristka Brit Plieštik Jensen, kurátorka Denisa Václavová nebo filmová kritička Jindřiška Bláhová. Porota letos udělila také jedno zvláštní uznání. Získal ho režisér Martin Páv za snímek Vlci na hranicích. Cenu studentů získal snímek Jan Jedlička: Stopy krajiny Petra Záruby.   Nejlepším filmem východní a střední Evropy se stali Lotyšští kojoti lotyšského režiséra Ivarse Zviedrise. Porota sekce Mezi moři, ve které zasedli například režisérka a loňská vítězka sekce Opus Bonum Lina Zacher nebo francouzský filmař Adrien Genoudet, vybírala z devíti filmů. „Porota se rozhodla ocenit film, který nám s citlivým přístupem k dobře zvoleným postavám ukazuje globální a dobře známé téma z jedinečné a nekonvenční perspektivy, jež ale přesto umožňuje divákům dostat se velmi blízko nejenom k hlavnímu protagonistovi, ale zároveň se i ponořit do celého příběhu. To vše podporuje režisérova silná filmová vize,“ uvádí porota. Zvláštní uznání pak bylo uděleno rakouskému snímku Poslední obraz režisérky Judith Zdesar za její poetickou estetiku při hledání smyslového zobrazení každodenního a dobře známého prostředí a za jeho vizuální ztvárnění navždy ztracené vzpomínky pomocí záblesků světla ve světě temnoty. Ve studentské soutěži Mezi moři zvítězil v konkurenci pěti snímků belgicko-ruský snímek Čas je režiséra Zaura Kourazova.

Nejlepším debutem letošního roku je portugalský snímek Duchové: Dlouhá cesta domů režiséra Tiago Siopy. „Za úžasný filmový styl, za imerzivnost duchovně obohacujícího vyprávění. Epos malého rozsahu dávající vytušit celý mytologický svět. Křehká esej o vzpomínce, lidských kořenech a o okamžiku, kdy je přítomnost explicitně spojena s budoucností i minulostí. Film jako volný verš. Čistá kinematografie,“ uvádí porota Prvních světel. Zvláštní uznání získal snímek Dům francouzské režisérky Judith Auffray. „My, co přicházíme do domu s režisérkou Judith Auffray, rychle podlehneme okouzlení, ale zároveň jsme brutálně zbaveni našich běžných rytmů, automatických pohybů a bezpečných kroků náležících k zažitému režimu každodenní existence. Učíme se novým pravidlům, alternativním rytmům a pohybům. Soustředíme se na svět jiným způsobem. Stává se z toho tanec,“ hodnotí porota, která letos vybírala z osmi filmových prvotin a v níž se setkali například kurátor festivalu Sheffield Doc/Fest Christopher Small, filmový publicista Matej Sotník a básník Petr Borkovec. Dům získal také Cenu studentské poroty. Svědectví

V sekci Svědectví jako nejlepší film porota ocenila Oeconomii německé režisérky Carmen Losmann. „Oeconomia nám představuje pro dokumentární film komplikovaně uchopitelné téma tvorby peněz, zisku a dluhu. Autorce se ve snímku povedlo úspěšně přiblížit nejen samotný problém, ale ukázat i na jeho původce – vrcholné představitele podniků a bank, kteří nemají ani ponětí o tom, jak systém, který stvořili, vlastně funguje. Porota navíc oceňuje i filmové kvality snímku – ze sterilních prostorů finančních institucí a průmyslových korporací vytěžila autorka působivý estetický zážitek, jenž reflektuje odtrženost elit od života běžných lidí,“ zní zdůvodnění porotců, mezi kterými byl například slovenský filozof Lukáš Likavčan nebo novinářka Saša Uhlová. Zvláštní uznání pak udělili filmu Vivos čínského umělce Aj Wej-weje. „Vivos zachycuje intimní zpověď lidí, jejichž děti a příbuzní byli zavražděni či těžce zranění během policejního masakru v mexickém městě Iguala. Od srozumitelně vysvětleného procesu vyšetřování masakru a aktivního odporu postižených rodin vůči oficiální státní verzi události se postupně snímek dopracovává až k širokým souvislostem mezinárodní války proti drogám a vlivu politiky USA na pokračující násilí vůči zranitelným komunitám v různých částech světa. Porota se také shodla na tom, že filmu se daří citlivě zprostředkovat kulturu a každodenní život místních komunit bez zbytečné exotizace,“ uvedli.

Nejlepším experimentálním dokumentem se stalo Jsme bez novozélandského režiséra SJ. Ramira. Sekce Fascinace letos uvedla dvacet snímků. Zvláštní uznání si odnesla dadaistická koláž Barokní žena (Č.7-11) maďarského režiséra Pétera Lichtera. „Porota uděluje zvláštní uznání Péteru Lichterovi a jeho videoeseji Barokní žena (č. 7–11). Vizuálně dobrodružná koláž o současném maďarském kolektivním nevědomí citlivě a s přiznanými předsudky experimentuje s politickou realitou narativních rámců,“ uvádí porota složená z vizuálních umělců Filipa Cenka a Markéty Lisé. Sekce Fascinace: Exprmntl.cz uvedla šestnáct snímků. Tím nejlepším je Katastrofa Zbyňka Baladrána. Udělila také dvě zvláštní uznání. Jedním je snímek Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled režisérské dvojice Tereza Chudáčková a Klára Ondračková. Druhým filmem je Zůstane to mezi náma, řekl režisérky Ester Grohové. O vítězi sekce Krátká radost rozhodli diváci, kteří mohli pro nejlepší snímek hlasovat na portálu Dafilms.cz od 19. do 29. října. Cenu za nejlepší krátkometrážní dokument si odnesl snímek První narozeniny po apokalypse režisérky Farah Hasanbegović.

Tradičně byla vyhlášena i Cena Silver Eye za nejlepší celovečerní film trhu East Silver, udělovanou Institutem dokumentárního filmu. Získal ji režisér Jindřich Andrš za film Nová šichta. „Cenu Silver Eye za rok 2020 jsme se rozhodli udělit filmu, který nás zaujal velmi aktuálním a palčivým tématem, o kterém pojednává, a zároveň okouzlil citlivým přístupem k protagonistovi a místu, ve kterém se odehrává. Tvůrce s námětem strávil několik let života, věnoval mu krátký film i celovečerní debut, přesto neztratil nadhled a pokorný autorský přístup. Dokument podle nás skvěle reprezentuje region střední a východní Evropy, navíc má potenciál rezonovat i v širším mezinárodním kontextu. Letošním vítězem Silver Eye je snímek Nová šichta režiséra Jindřicha Andrše,“ zní výrok poroty složené z dramaturga festivalu Jeden svět Tomáše Poštulky, sales agentky Michaely Čajkové a programového vedoucího festivalu AFO Ondřeje Kazíka. Cenu Silver Eye 2020 za nejlepší krátkometrážní film trhu East Silver získal Mohammed Almughanni, který uspěl se svým snímkem Son of the Streets. „Jak nevítaný může být někdo na tomto světě? Jedinečné napojení na postavy režisérovi umožňuje odhalit povahu Khodorova zásadního dilematu živým a velmi zapamatovatelným způsobem. Intenzivní filmový zážitek každodenního života v táboře se výrazně zapíše do divákovy paměti,“ uvedla porota v níž zasedla například ředitelka festivalu FIPADOC Christine Camdessus, spoluzakladatelka a dramaturgyně festivalu DokuBaku Veronika Janatková a výkonná ředitelka Doc Alliance Films Diana Tabakov. Porota se rozhodla také udělit Zvláštní uznání režisérce snímku To Feather, to Wither Hanně Hovitie.

fotogalerie z festivalu zde