Vývrtka napotřetí

Po dvou úspěšných ročnících se festival Vývrtka pomalu stává zavedenou institucí a organizátoři se začínají rozhlížet po zahraničních jménech, která by mohla návštěvníkům hladovým po progresivní hudbě naservírovat.

Zásadním úlovkem pro rok 2018 je izraelské jazzové power trio Tatran, které fúzuje elektroniku, postrock a jazz nevídaně energickým a zároveň duchaplným způsobem. Tuto lahůdku doplní další izraelský umělec Shtuby, který je návštěvníkům důvěrně znám z minulého ročníku, kde předvedl nekompromisní smršť energie a hudebních nápadů. Největší českou hvězdou festivalu jsou WWW, podruhé přijedou také Mutanti hledaj východisko se svou existenciální diskotékou a stálice alternativního progresivního rocku První Hoře. Renesanci osmdesátých let dále potvrdí experimentátoři Bert & Friends.

Pár slov k tomu říká Matěj Kubíček, zakladatel festivalu:

Proč by si měl potenciální návštěvník z nepřeberného množství festivalů vybrat právě Vývrtku?
Nemáme ambici být festival pro každého, už proto, že kapacita areálu je omezená přibližně na pět set návštěvníků. Chceme dělat akci pro lidi, kteří nad hudbou přemýšlejí, hledají nové a originální umění, zajímají se o to, jakým směrem se hudba vyvíjí a vyvíjet bude. Současnou situaci vidím tak, že hudební svět se stále ještě vzpamatovává z nebývalého propojení tradic a žánrů způsobeného internetem a nová hudba není ani tak vynalézáním úplně nových přístupů, ale kombinováním těch starých. Proto máme na Vývrtce tolik žánrově těžko zařaditelných kapel na pomezí elektroniky, jazzu a metalu a většina z nich hraje zároveň na tradiční nástroje i počítače, krabičky a elektroniku.

Jak koncept Vývrtky vůbec vznikl?
Na prvním ročníku jsme s nadsázkou používali slogan "Vývrtka není Votvírák", nicméně nechceme tím velké festivaly nijak hanět, spíš upozornit na to, že věc jde vzít i za druhý konec a vytvořit tak prostředí, které je pro návštěvníky v některých věcech mnohem komfortnější. U nás nejsou fronty na pivo, v areálu jsou stromy, stín, koupaliště, sportovní hřiště a v neposlední řadě kamenné záchody. Máme jedno pódium, protože považujeme za lepší vidět deset silných koncertů a mezi nimi mít čas a prostor na oddych, než lovit třicet kapel za den na pěti pódiích.

Jak se festival liší od předchozích ročníků a co bys z letošního lineupu doporučil?
První rok byl přecejen ještě trochu experimentální a do lineupu se nám zatoulalo pár kapel, které diváci úplně neocenili, druhý rok už byl mnohem soudržnější a bylo krásné vidět, jak se během koncertů areál v podstatě úplně vylidnil a všichni se přesunuli pod pódium. Z toho máme obrovskou radost – že i kapely, které leckdy podstatná část diváků nezná, mají úspěch čistě proto, že prezentují jasnou vizi a zároveň mají energii, díky které ji umějí předat i lidem, kteří je v životě neslyšeli. Letošek je pro nás nový v tom, že se podařilo zabookovat mnohem víc kapel ze zahraničí a například Tatran už jsou ve světě jazzu skutečně globální hvězdy, což pochopitelně přináší mnohem více organizační práce, protože jejich nároky na techniku i servis jsou velké. Samozřejmě včetně nároků na honorář, naše výdaje na účinkující rostou každoročně cca o 50% a troufám si říct, že zabírají výrazně větší procento z rozpočtu, než u jiných malých a středních akcí.