Za hranici obrazu a zvuku: Gaika

Gaika Tavares je ryzím příkladem kreativní síly, se kterou boří jak zvukové tak obrazové hranice. I proto není jednoduché ho zaškatulkovat. Například časopis Dazed ho nazval hudební odpovědí na Basquiata, zatímco US magazine ho přiřadil k experimentálnímu R&B.

Gaika ale naprosto přirozeně propojuje subžánry elektroniky tak, aby vznikla show, která pohltí všechny smysly. Po populárních mixtapech a EP vydaném na Warp Records, vydal před nedávnem dlouho očekávané první album Basic Volume, které je dle Guardianu velice impozantním debutem. Jeho temně magnetická směsice gotického dancehallu a industriální elektroniky se rozvíjí do Gaikova doposud nejprogresivnějšího díla.

Intermediální tvorba je pro tohoto rodáka z Londýna přirozeností. Nevystačí si pouze se zvukem. Své názory a prožitky zhmotňuje i na papíře či ve skulpturách. V srpnu se tak podílel na společném projektu Boiler Roomu a Somerset House Studios, kde jeho instalace System zabrala polovinu výstavní síně. Promítl do ní současnou sound systémovou kulturu, která dává možnost všem utlačovaným být součástí celku, který má moc. Nebojí se ani kritizovat policii či politiky. Jeho vystoupení 30. listopadu v pražském NoDu tak zajisté přinese kromě hudebně estetického zážitku i velký kulturní přesah.