Zač je toho rock'n'roll: Black Lips

Starý dobrý rock'n'roll v současném, nadále autentickém střihu. Léty ošlehaní a u nás prověření Black Lips se do smíchovské MeetFactory vrací, aby představili aktuální, letos vydané album Satan's Graffiti or God's Art? Atlantská úderka přitom prošla proměnou také z personálního hlediska, dva bad boys odkráčeli, další naklusali. Drzí elegáni v Praze vystoupí v úterý 31. října.

"Tihle hejsci po letech změnili obsazení a přidali ságo, ale jejich koncerty jsou i po všech těch letech pořád stejný odvaz," uvádí Michal Brenner, hudební dramaturg MeetFactory. Black Lips výrazně proměnili svou tvář, tři roky zpátky v Praze ještě vystupovali jako čtveřice, letos jich bude pět a zvuk zpestří saxofon v rukou Zumi Rusow. Vedle jejího příchodu jsou změny spíš estetické, zůstává kytarista Cole Alexander a baskytarista Jared Swilley, přidává se ověřený Jack Hines a Oakley Munson. A pořád slibují, že "jestli někdo ještě razí heslo sex, drogy a rock'n'roll, jsou to jednoznačně Black Lips." Slovy Pitchforku, tihle pánové se stali během své takřka dvě dekády dlouhé kariéry mnohým: zavšivenými rockery z garáže, nevinně okouzlujícími bardy popu, starými dobrými vidláky. Anebo jednoduše lo-fi špinavci i hi-fi dříči, v jejichž tvorbě se střetává vysoké s nízkým – rock par excellence. Ten aktuálně ztělesňuje na jaře vydaná, řadově osmá Satan's Graffiti or God's Art?, epopej o osmnácti skladbách.

Do historie se zapsali už roku 1999, když je označili za subkulturní hrozbu a následně vyhodili z nechvalně proslulé Columbine High School. Ačkoliv se léty dřiny ve zkušebně a na pódiu muzikantsky ošlehali, nadále si dají záležet také na určité performance. "Abychom zastínili nedostatek našich hudebních zkušeností, vsadili jsme na šílenou show,” nastiňuje Cole Alexander počátky skupiny a její svéráz. „Byli jsme schopní se svléknout do naha, naše ptáky zapálit a vychcat se do publika. To je pokaždé oddělalo. Postupem času jsme se v hraní zdokonalili a na takové záležitosti dnes už tolik nespoléháme."

S novým albem se dere na mysl, že Black Lips se vrací ke kořenům. "Jedná se o zvukově nejkomplikovaněji vypracované, a přitom nejagresivněji primitivně znějící album," píše Pitchfork. Otěže vzal do rukou a produkce tohoto opusu se chopil Sean Ono Lennon, v jednu chvíli se ozve i hlas jeho ještě slavnější matky Yoko Ono. "Jsou zde předehry a mezihry a opakování a mluvené pasáže, ale žádná logika je nedrží pohromadě. Což by mohlo být právě ono – když skupina notoricky tak vzpurná jako Black Lips udělá dvojalbum, nebuďte překvapeni, když se chová jako banda puberťáků, která má slevový kupón do pětihvězdičkového hotelu." Co vás čeká ráno, nechť si slabé nátury raději nepředstavují.

Jeden z komentářů pod jejich tvorbou na YouTubu říká, že je to, jak když se jeden zřídí. Black Lips umí vypalovačky, ploužáky i oplodňováky. Že skupina nachází zalíbení v sebeironii, v překračování a parodii žánru je pak patrné třeba už jen z posledního klipu ke skladbě Crystal Night. Ale všechno je to s vervou, zpoceně, a hlavně od srdce – jak už jsme se párkrát mohli přesvědčit i u nás. Do MeetFactory se tyto žijící legendy garážového rocku navrátí 31. října s novou krví.