Ohlušující ticho podle Blaue Blume

Dreampopové trio Blaue Blume si cestu na dánskou scénu začalo razit před třemi lety s EP Beau & Lorette. O rok později pak už s debutem Syzygy zaútočili na několik cen za album roku. Po veleúspěšném setu na Roskilde Festivalu 2016 ustoupili do studia, kde začali pracovat na nových skladbách, a na jaře se s některými z nich vytasili na turné, kde fanoušky překvapili novým a výbušným zvukem. O změnách, kterými prošli, jsme si v útulném prostředí kodaňského Sydhavnu povídali s frontmanem Jonasem Smithem, bubeníkem Sørenem Jensenem Buhlem a baskytaristou Asgerem Nordtorpem Pedersenem.

Na konci ledna se fanouškům Blaue Blume dostalo oznámení, na které čekali půl roku. “Drazí přátelé. Letos na jaře budeme kolem Skandinávie hrát několik koncertů. Nějakou dobu jsme strávili víceméně v izolaci a pracovali na psaní a nahrávání nových skladeb. Nyní jsme se dostali do stavu, kde bychom vám některé z nich rádi představili.” Na konci dubna zavítali do kodaňského Koncerthuset, kde vyprodaný sál zaskočili hned prvním songem Bombard. Podobně jako The xx nebo Bon Iver se i zasnění Dánové vydali na cestu elektronicky inspirované hudby. A stejně jako zmínění proměnu zvládli na výbornou. Enormní energie projela klubem jako vlna a perfektní falzet Jonase Smithe dal najevo, že kostra kapely zůstává nedotčena. “Jasně, někteří fanoušci nám po koncertu říkali, že si nejsou tou změnou úplně jistí, a ptali se, jestli to je směr, kterým se opravdu hodláme vydat. Pro jiné to bylo zase nejlepší vystoupení, které jsme kdy předvedli. Samozřejmě je složité být na vystoupení, kde polovinu setu tvoří dosud nevydané skladby, ale obecně byly reakce dobré, až výborné,” řekl o reakcích fanoušků bubeník Buhl. “Možná to nebude úplně přesné, ale myslím si, že i když se náš zvuk radikálně změnil, pořád hrajeme to, kvůli čemu nás lidi mají rádi.”

Už od prvních představení se jim opakovaně dostávalo komentářů, že naživo zní ještě lépe než na albu. Každý koncert doznával drobných změn, díky kterým byl zážitek unikátní a nezapomenutelný. “Tohle se pro nás nejspíše stane typickým, neustále cítíme potřebu písničky pilovat a vylepšovat. Samozřejmě máme respekt k tomu, že některým lidem se budou líbit určité verze našich skladeb, ale pro nás to je často jediný způsob, jak se vyrovnat s tím, že některé hrajeme už čtvrtým rokem. Dva roky od vydání Syzygy jsme se taky zlepšili jako hudebníci, což je zkušenost, kterou chceme vnést do každého koncertu. Na nových skladbách se snažíme naplnit svůj potenciál, a i proto jsme začali přidávat elektronické prvky a syntezátory. Na novém EP jsme vsadili na silné melodie, ale ještě větší pokrok je v písních, které se objeví na příštím albu. Dovolujeme si být divní a to se ukázalo jako dobré rozhodnutí. Mně jako bubeníkovi syntezátory umožňují změnit to, jak o svém hraní přemýšlím. Dříve byly bicí v popředí a váha celé skladby často na mých ramenou, teď se toho hodně odehrává jinde. Pro mě je výzva zjišťovat, kdy je ten správný čas předvést něco extravagantního. Pořád ale platí, že když se do toho opřu, jsem oporou celého zvuku. Cítím se, jako bych procházel svým nejlepším obdobím.”

CO SE STALO NA LOLLANDU?

Na jihozápadní dánský ostrov Lolland se vstříc inspiracím vydali s novým baskytaristou. Peter Bøgvad Hansen kapelu opustil po letním turné a jeho místo zastal Asger Pedersen. Zbytek kapely popsal jeho příchod jako skvělý důvod, proč některé změny ještě umocnit. “Kluci měli o nových skladbách určité představy, ještě když byl v kapele Peter, ale přišel jsem ve správný čas. Ke starším skladbám ještě pořád přistupuju s určitým respektem, i když po odehrání prvního turné už nad tím tolik nepřemýšlím a občas si ani neuvědomím, že hraju basovou linku, kterou napsal někdo jiný.”

Na novém EP se objeví skladby Macabre, Mayhem, Ebony a Haven’t You Stopped Laughing. První zmíněná vyšla jako singl a kapela ji popsala jako veselou skladbu o strachu ze smrti. Oproti písním ze Syzygy je živější a rychlejší, stejně jako všechny nové skladby, které na jarním turné představili. “Co nás žene kupředu, je zvědavost. Zatím jsme se během tvorby omezovali a až nyní jsme se rozhodli povolit si uzdu a prozkoumat radikálnější prvky naší tvorby. To je podle mě hlavní důvod, proč o nás lidi říkají, že naživo zníme lépe,” říká o novém přístupu zpěvák a textař Smith a hned je doplněn Buhlem: “Je v tom i frustrace z dosavadní neschopnosti převtělit energii našich koncertů do nahrávky. Ono to přitom není jednoduché, protože energii je snadné zaškatulkovat jako něco, co přijde s okamžikem, kdy začneme hrát hlasitěji. Ale podle mě to není jediný způsob, jak ohromit. Nejlepší by bylo objevit způsob, jak vytvořit ohlušující ticho. Proto například Bombard funguje tak dobře - začíná jako velice pomalá skladba, je skoro nahá. A když exploduje do těch hlasitých výšin, které si většina posluchačů pamatuje, tak jí to odvane do úplně jiného prostoru. I proto jsme s ní otevírali většinu koncertů na tour.”

Není snadné zaškatulkovat Blaue Blume do žánru, který by věrohodně popsal jejich tvorbu. Na každém festivalu jste se o nich mohli dočíst něco jiného - od progresivního dream rocku po alternativní pop s nádechem osmdesátek. “Momentálně vyčníváme tím, jak moc nezapadáme do zažitých standardů. Většina našich fanoušků se nedokáže shodnout na tom, jak zníme. Bylo by fajn, kdyby jednou přišel čas, kdybychom bez ztráty své osobnosti dokázali do něčeho zapadnout, kdyby se nám svět přizpůsobil. I když si za to asi můžeme sami tím, jak divnou hudbu sami posloucháme a jak obskurní některé inspirace jsou. Někdy mám i já problém dohledat, proč mi určitá pasáž některé z našich písní připomíná kapelu, kterou jsem během produkce poslouchal, ale většinou to je jen příliš osobní zkušenost z nahrávání,” říká o inspiracích kapely Smith.

ZASRANÉ PÍSNĚ O LÁSCE

S větším nadšením o nacházení ducha skupiny mluví Buhl: “Mám pocit, že jako kapela dokážeme dělat velice rozmanité skladby, aniž bychom ztratili pojem o tom, kdo jsme. Nové EP je už hotové a je úplně jinde než Syzygy, ale následující album, pokud se budeme držet dosavadních kolejí, bude nejspíše ještě o kus dál, co se týče zvláštnosti. Je dobré, když kapela dokáže poslouchat sama sebe a vyvíjí se s určitou sebereflexí. Najít recept na úspěch může úspěšnou kapelu zradit a sám jsem nadšený z pocitu, že i když jsme se směrem, kterým se momentálně ubíráme, spokojeni, tak se to může změnit, jakmile vydáme další album. Pokud nás napadne něco ohromujícího, tak nebudeme váhat, jestli za tím jít.”

Debutové album Syzygy bylo lyricky přímočaré a Smith se o něm vyjádřil jako o “zasraných písních o lásce”. “Psát Syzygy pro mě bylo jednoduché, protože jako textař jsem jen házel na papír svoje pocity. I po dvou letech z toho mám stejný pocit, jako bych sledoval zamilovaný pár na ulici - mladí a naivní. Hodně jsem psal o místě, kde končí zamilovanost a začíná láska - ta pravá, dlouhotrvající, ale zároveň statická, obyčejná a nevzrušující. Naše skladby budou nejspíš vždycky o lásce, alespoň o lásce k něčemu. Jako textař se teď cítím líp a to mi dává víc svobody experimentovat. Už nemusím psát jen o osobních zkušenostech, ale učím se používat slova jen tak, jak jsou, bez symboliky. Je důležité uvědomit si, že za každým slovem se nutně nemusí skrývat několikastránkový příběh.

Vokál Jonase Smithe je často přirovnáván k frontmanovi Mew Jonasi Bjerremu. Během malého srovnání Blaue Blume a Mew jsem jim nadhodil i Alexe Vargase – ten svůj podobně působivý hlas doplnil na dubnovém debutovém albu agresivními elektronickými prvky, jež jsou podobné těm, které byly slyšet na jarním turné Blume. Společně jsme našli několik podobností, ale hlavně spoustu rozdílů. “Mew nás inspirují  ve své snaze vzít skladby s kořeny v nezávislé hudbě a pojmout je majestátně. Ale stejnou cestou se nevydáme, protože nám se líbí, když frontman není osoba, která z nahrávky vyčuhuje. Mým cílem je naučit se používat hlas ve správných okamžicích,” říká o krajanech Smith. Rozhovor zakončil Buhl malým rýpnutím do současné popové scény. “Z Mew i Alexe mám pocit, jako by se snažili vzít každičký kousek svého zvuku a pilovat ho tak, aby byl co nejmonumentálnější. Což je něco, co schvaluji živě, ale my bychom se rádi vydali cestou, kdy nebudeme znít jako Coldplay. Skladby typu Loveable a Vanilla, které budou na následujícím albu a které jsme na turné vyhnali do extrému, se budou ještě měnit a myslím, že až vyjdou, budou méně výbušné. Nechceme z toho udělat nějaký elektronický taneční trhák ve stylu Sigma nebo Krewella, což by jednak bylo moc jednoduché, ale taky by nás to okradlo o všechno, co jsme se doposud snažili vybudovat.