Písně /z/měsíce #6

Jak tento díl navléknout a jak se k němu postavit? Dnes se ponoříme do mělčích vod, kde se moc nehraje na inveční experimenty ani vizionářské tepání na bránu věčnosti. Očekávejte kapely, které hrají tak příjemně, až je to občas nepříjemné. Tak trochu počítají s průměrným posluchačem a lehce zavání nudou a náladovou kalkulací. Ovšem toto rozhodně není zdaleka to nejhorší, na co se dá o měsíci v širém oceánu internetu narazit. Některých hudebních obludností, které už ani nejsou k smíchu, vás s radostí ušetřím. Většina dnešních songů ještě stále balancuje na hranici dobrého vkusu a souboj s nemilosrdnou gravitací vyhrává především technickou a poučenou instrumentací.

Foster the People – A Begginers Guide to Destroying the Moon (Supermodel, Columbia 2014)
Masivní zvuk basy, elektronika bublá v pozadí, ale přesto je to poněkud vypočítavá hudba, která z alternativy dělá cool trend. Inu, posuďte sami a třeba i zdvihněte vlnu bouřlivých reakcí, hlavně se nenechte odradit.

The Drums – Me And the Moon (The Drums, Moshi Moshi/Island 2010)
Svého času senzací, dnes možná s lehkým otazníkem proč. Dent May si alespoň z laciného kytarového sóla dokáže udělat legraci, The Residents naopak s nadsázkou zahrají sólo složité. Ale nakonec vlastně proč ne?

Los Lobos – Jupiter Or The Moon (Tin Can Trust, Shout! Factory 2010)
David Hidalgo zpívá tak trochu jako Peter Gabriel a kytara čpí nudou Marka Knopflera. Po Calexico další zajímavá konverze mezi euro-americkou a mexickou hudbou.

The Reign of Kindo – Flowers By the Moon (This Is What Happens, CANdYRAT 2010)
Nové formy jazz-rocku? Avizoval jsem, že tento díl bude příliš nenáročný pro náročného posluchače a naopak. Hraje jim to s lehkostí, vycizelovaný zvuk, žádná vrrrr, škrrr traumata z jinakosti, každá notička, kde má být. Cizelovaní muzikusové příliš normální na to, aby překročili hranice.

Glasvegas – Cruel Moon(A Snowflake Fell And It Felt Like a Kiss, Columbia 2008)
Aj vaj, ó běda, přeběda! Jaký toť krutokrutý krutón se z mého života přebídného stal. Noční můra na Vánoce a atmosféra pohřebních rolniček a padajících kyselinových sněhových vloček, které jsou jak polibky smrti. Ale někdo to má takhle rád.

Jason Mraz – Bella Luna (Mr. A-Z, Atlantic 2005)
Podmanivá flamenco nálada bílého muže. Opět plnoprofesionálně zahrané, duch se však ztrácí v precizním notovém zápisu.