redakce | Články / Sloupky/Blogy | 02.11.2020
Na dobu, až znovu zaboříme prsty do regálů s vinyly, si budeme muset zjevně ještě nějaký čas počkat, ale některé oblíbené obchody jedou naštěstí dál i ve formě tzv. výdejních okýnek a možná právě teď naše groše potřebují ještě víc. Noříme se pod pult brněnských Kabinet Records, tedy do míst, kam one and only Jirza dokáže nastražit takové množství lákadel, že se nestačíme divit. Čekejte desky staré i nové, známé i obskurní; tady je striktně osobní výběr z aktuálního katalogu. Navíc místní Die Küche jede taky dál, tudíž něco chutného k zakousnutí vám s sebou zabalí také.
Black Diamond Heavies – Alive As Fuck: Live Covington, KY
Zapomenutá, respektive spíš nikdy neobjevená, punk/bluesová dvojice z Nashville, Tennessee. Varhany, bicí a chraplavá kazatelská dikce – trochu Radio Beat, trochu Made in Japan, hodně Tom Waits. Studiová alba fajn, ale to nejlepší najdete tady, na živáku, který dělá čest svému titulu. Krev na klávesách Filipa Topola je tak známou entitou, až se stala floskulí, reverend James Leg to nikdy neměl jinak. Doporučit je třeba i jeho sólovky, zejména Bellow the Belt se skvělým coverem A Forest.
Esmerine – Dalmak
Constellation poprvé aneb miláčci z Esmerine a jejich istanbulská odysea. Kanadská čtveřice si po turné k neméně povedenému albu La Lechuza (2011) naordinovali rezidenci v turecké metropoli během které vzniklo další album. To bylo ještě v časech před Erdoğanem, kdy byl Istanbul nejen kouzelný, rušný a divoký, ale také stále ještě vstřícný. Majestátní postrockové oblouky se koupou v poetice Bosporu a Dardanel, klasicistní obsazení Esmerine si s tradičními tureckými nástroji náramně dobře rozumí. Jak se řekne turecky báseň?
Vic Chesnutt – At the Cut
Constellation podruhé. Americký písničkář Vic Chesnutt během svého pohnutého života nahrával se spoustou zajímavých lidí – Michael Stipe mu produkoval první dvě desky, na dalších se spojil s Lambchop, Billem Frisellem nebo Jonathanem Richmanem. Na posledních dvou albech přivítal společnost z okruhu Godspeed You! Black Emperor a Thee Silver Mt. Zion, ale třeba také Guye Picciotta z Fugazi. Tíživé, temné a hluboko zasahující At the Cut je jeho úplně posledním dílem, Vic Chesnutt zemřel sotva tři měsíce po jeho vydání.
Kate NV – Room For The Moon
O Jekaterine Shilonosové alias Kate NV jsme letos ve Full Moonu psali víc než dost, aby také ne, její Room for the Moon (sic!) je bezpochyby jedním z nejlepších popových alb roku. Kate NV se povedlo dokonale propojit osobitost, hravost i vzpomínky na dospívání, tenhle koktejl baví i dojímá zároveň. A to ještě dřív než Kate přišla s kočičími maskami v klipu Lu Na. Při troše snahy je najdete na netu v podobě filtru, ale raději si to celé pusťte.
Vanishing Twin – The Age Of Immunology
Londýnský umělecký kolektiv, ve kterém nenajdete jediného občana britských ostrovů. Vanishing Twin nám původně doporučil John Doran z The Quietus, ale jejich loňské album The Age of Immunology je tak výrazné, že bychom se k němu dostali nejspíš i sami. Psychedelie kořeněná jazzem, krautrockem i magií, Stereolab nejsou daleko, stejně jako Os Mutantes. Vanishing Twin měli letos hrát na Full Moon Stage, což kupodivu nevyšlo, ale tak snad příští rok. Na něco se jednoduše těšit musíme.
V.A. – Czech Up! Vol. 2: We’d Be Happy
Dobří lidé ze španělského labelu Vampi Soul, mimochodem spřízněného s vydavatelstvím Munster Records, jehož katalog také stojí za prozkoumání, se od svého založení v roce 2001 orientují na reedice a nejrůznější kompilace více či méně obskurní hudby. Naštěstí jim neušla ani česká, respektive československá scéna, výběr Czech Up! Vol. 1: Chain Of Fools z roku 2016 spojil příjemné s užitečným. Kdo by řekl, že kompilace letitého domácího bigbítu, jazzu a popu může být tak chutná, pikantní a groovy. Předloňský druhý díl nabízí The Soulman, Valerii Čižmárovou, Vulkán nebo Mahagon, nechybí ani Jazz Q nebo „hodná holka“ Hanička Zagorová. Otázka, proč podobné výběry nevydává Supraphon, je zcela na místě. A jen tak na okraj – tahle alba na streamech nenajdete.
Uniform – Shame
Jeden z největších letošních výprasků aneb Michael Berdan a jeho smeknutý klobouk, respektive basebalka směrem ke Cormakovi McCarthymu. Od Shame nečekejte hezký poslech, Uniform nabízí spíše utrpení a hněv, jejich deska utlačuje všemi směry, které si dokážete představit, a mnoha, které by vás ani nenapadly. Industriální rachot připomene chemickou válku nebo jatka a ano, Ben Greenberg tu se svou kytarou zachází skutečně jako řezník. Jenže i takové desky jsou třeba, v dnešní době možná ještě víc než kdy dřív.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.