Martin Zoul | Články / Recenze | 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství. Ecce homo, jehož údělem budiž navěky dobývat v potu tváře skývu svou a strachovat se o ztrátu toho jediného, co je mu drahé – vlastního života.
Je to právě pocit osudové předurčenosti a do jisté míry i nepřekročitelnosti, který se projevuje na našem vztahu k posledním věcem člověka, a sebevražednému jednání zvlášť. Vezměte si jen jazyk, který při popisu setkání se smrtí používáme – sebevražda se zásadně páchá, jako by bylo nutné zdůraznit stigma, které se s tímto způsobem odchodu ze světa pojí.
Do této kognitivně-lingvistické pasti se chytili i autoři publikace Ti, kteří se rozhodli, která se jinak snaží pojímat sebevraždu spíše v neutrálních, vědecky odtažitých intencích. Přesto i sem pronikají termíny, které vypovídají o jistém mystériu, které sebevražda představuje. Příkladem je opatrné kroužení kolem označení toho, kdo tento akt provedl, nebo se o něj alespoň pokusil – technokraticky znějícím „suicidantem” počínaje a dojemně neohrabaným “kandidátem sebevraždy” konče. Pozoruhodná je i volba názvů jednotlivých kapitol – Umění odejít, Umění rozloučit se, Umění pochopit… Za těmito poeticky znějícími nadpisy se však neskrývá nic jiného, než odpovědi na základní žurnalistické otázky „kdo, co, kdy, kde, proč a jak.”
Právě faktografické záležitosti jdou autorské dvojici tvořené etnoložkou a soudním znalcem nejlépe. V tomto ohledu má publikace skutečně nakročeno k tomu, aby se stala autoritativním kompendiem problematiky sebevražd. Tyto ambice však neustále podkopává nedůslednost výkladu, který spíš než vědeckou práci místy připomíná výpisky snaživého studenta s ADHD. Zejména v úvodním historickém exkurzu se informace často bezdůvodně opakují, případně zabíhají do detailů hraničících s akademickou obsesí. Skutečně bylo nutné, aby autoři v monografii s tematikou sebevražd obšírně referovali o novodobých pokusech objasnit smrt Jana Masaryka? Nebo aby citovali kompletní dopis na rozloučenou, který před svou smrtí napsal Jan Palach?
Podobné excesy působí dojmem umělého nafukování počtu znaků a zároveň je to příklad selektivnosti, kterou autoři ve vztahu k prezentovaným informacím praktikují. S tím souvisí i výtka, že některá témata nechávají autoři pouze nakousnutá – týká se to například eutanázie, ale i problematiky sebevraždy v umění, která je nepochopitelně odbavena zmínkou o Seressově skladbě Gloomy Sunday.
Ke čtenářsky nejvděčnějším, pokud je to v tomto případě vůbec možné říct, částem knihy, patří kompilace vzpomínek koronerů, záchranářů či policistů, zkrátka těch, kteří se s důsledky sebevražedných činů setkávají při výkonu svých profesí. V kontrastu se zbytkem knihy se jedná o oddíl, který umožňuje sebevraždu nahlédnout ve společenských souvislostech.
Ti, kteří se rozhodli, jsou ambiciózním projektem, který na kolena sráží nedotaženosti. Coby skripta z oboru suicidologie je kniha nedocenitelná, obávám se ale, že mimo akademický svět si bude hledat místo na slunci jen těžko.
Alena Lochmanová, Miroslav Šafr - Ti, kteří se rozhodli (Academia, Praha, 2024)
web nakladatelství
foto © se svolením nakladatelství Academia
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.