Veronika Mrázková | Články / Sloupky/Blogy | 13.08.2024
Už ta dvě jména vedle sebe – představitelé 20. století a moderny své doby, nesmrtelní svými inovativními postupy a bezbřehým přínosem pro české kulturní dějiny. Mysl zběsile pracuje dřív, než přejdu práh tzv. kabinetu grafiky, malý sál v mezipatře Domu umění. Tvorba výtvarnice Jitky Válové na motivy skladatele Leoše Janáčka je tu prezentovaná osmi zarámovanými díly a doprovázena pěti hudebními ukázkami.
Jaká radost, že to právě Galerie výtvarného umění Ostrava získala darem cennou sbírku z pozůstalosti Válové. Její aktuální prezentace se koná pod hlavičkou Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka a v poslechové místnosti najdete úryvky nahrané mj. Janáčkovou filharmonií Ostrava. Dokonale zapadající kolečka.
Do sálu vstupuju odhodlaná, současně s trochou obav. Z vyprávění slovutného operního režiséra Roberta Carsena v Artzóně si pořád pamatuju, jak přiléhavě mluvil o Janáčkově tvorbě jako o nesmírně komplexním, koncentrovaném a intenzivním světě. Pojmu jeho hudbu i další vjemy? Budu si nejdřív prohlížet kresby, nebo poslouchat ukázky? Uslyším, co uvidím? Nebo to bude naopak?
Technika lité kresby, se kterou Válová pracovala už v 60. letech, je v této Janáčkovské sérii nejdřív vedená horizontálně – notově. U prvního rámu čtu minimalistický, černý zápis na bílém automaticky jako věty sonáty. U kompozic na barevném podkladě už je stopa mnohem složitější, imaginativní nebo pohádkové pasáže hudby se mění v dramatické a drásavé, stále u nich ale platí zákony partitur. Na obrazech za to vládne chaos a ruka se zásadně vyhýbá pravidelnostem, repetice motivů a pochodovost skladeb se sem nepropisuje.
K poslechu jsou Sinfonietta, Putování dušičky, Listy důvěrné, Taras Bulba a hned u vstupu Kreutzer Sonata. A jak ženou vpřed smyčce v sonátě, tak rychle běžím očima i já po linkách zápisu, ale i při druhém kolečku kolem sálku je má snaha o uchopení spojení, jak jej možná Válová zamýšlela, marná. Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy. Je to omamný pocit, po návratu domů přesto hned dohledávám.
Leoš Janáček jednou řekl: „Žasnu nad tisícerými a tisícerými zjevy rytmů světů světelného, barevného, zvukového i hmatového a mládne můj tón věčným rytmickým mládím věčně mladé přírody.” Ano, to rytmus, rytmus je tím klíčem. V rozhovoru Českého rozhlasu o vystavených kresbách to Jitka Válová jednoznačně vysvětluje: „To nejde, abych zaznamenala celou skladbu, to je vyloučený. … Jen když na mě něco silně zapůsobí, tak udělám, co ve mně zůstalo.”
Hudební nadání Jitka Válová dle vlastních slov neměla, ale ve stejném rozhovoru říká, že se během lekcí v dětství „aspoň naučila poslouchat”. Pokud se chcete naučit totéž, nebo prostě jen lépe pochopit Janáčkův komplexní svět, můžete zkusit online průvodce od Nadace Leoše Janáčka.
Jitka Válová / Na motivy Leoše Janáčka
5. 6. – 1. 9. 2024
Galerie výtvarného umění v Ostravě
web
kresba © Jitka Válová
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.