Články / Sloupky/Blogy

Preaching the blues (and all that jazz) #11

Preaching the blues (and all that jazz) #11

apx | Články / Sloupky/Blogy | 06.01.2015

Synchronizovaně s rokem 2015 jsem začala nový život v jedné z mimozemských kolonií a mám minimálně jednu dobrou zprávu (pro fanoušky obrázků & bublin): nemálo nadcházejících dílů Preaching the blues bude o komiksech. Pokud se vinyly měří na metry, pak knížky asi na kila - a v tom případě jsem obklopená tunou komiksů. Jako správný multitasking superhero jsem na stránce 109 pěti knížek dohromady. Tedy brzy! Dneska "jen" hudba.

Zmizení Eleanor Rigby je filmový projekt Neda Bensona s ústřední dvojicí James McAvoy a Jessica Chastain, což je velmi koukatelný setup. Tři díly o tom samém jsou trochu přestřelenost, ale nejsem si jistá, jak by třeba ten "kompilační", loňský Them, fungoval samostatně, jelikož jsem jako první viděla Him a měla jsem spoustu backgroundu a nemálo spoilerů. Těm se ostatně nevyhnete, leda byste všechny tři verze sledovali najednou. Ehm. O tom, jak byste to udělali, se mi ale nechce přemýšlet. Hudbu k filmu maloval Son Lux, což je kluk šikovná ušatá, a ke krutému vztahovému dramatu se jeho depresivní skučení hodí náramně. A funguje i samostatně, třeba No Fate nebo Let Me Follow.


Američan s palestinskými předky Hanni El Khatib není neznámé jméno: s jeho druhou deskou Head in the Dirt (2013) mu pomáhal Dan Auberbach z Black Keys a skladba You Rascal You hrála v reklamě na kapitána Morgana. Mimo jiných skladeb všude možně. Letos vydá album Moonlight a zase to zní trochu jako new weird America, jen víc do bluesu a garáže. Zajímavé je, že Michal Pařízek si myslí, že je to přesně naopak, že je deska mnohem víc do popu a vyčištěná (a "víc Black Keys"). Tak si vyberte.

Jen málo věcí na tomto světě je jasnějších než důvody, proč jede Duke Garwood turné s Markem Laneganem, proč spolu natočili desku a proč tu Dukovu poslední, novinku Heavy Love, Lanegan produkoval. No shit, Sherlock: Garwood zní úplně jako Lanegan. Akorát by si potřeboval dát vizoura a dvoje startky, než půjde příště nahrávat.


S Two Gallants to mám nahóru dólu. Debut a What the Toll Tells nahóru, eponymní z roku 2007 dólu, The Bloom and the Blight nahóru a novinka zase nic. Nechápu to, asi nějaká divná folková perioda. Vím, že se to nemá, ale Two Gallants pro mě budou vždycky hlavně dupáky à la Las Cruces Jail (o tom, že asi platonicky miluju Adama Stephense, taktně mlčim) a We Are Undone je přesně na druhý straně řeky. A když jsme u těch duí:

Opravdu se to skloňuje duí, viz
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=264

Dodos letos vydají novinku Individ. Bude to jejich šestá deska, věřili byste tomu? Pamatuju si na hype kolem jejich pražského koncertu někdy kolem alba Visiter (2008) a to, jak mladě na promofotkách tehdy vypadali. A vypadají furt stejně. Ale zní jinak. Zní víc jako... kapela, a tím myslím kapela typu třeba Arcade Fire, což je problém spousty i jiných desek (namátkou novinka Archive, Restriction, nebo noví Decemberists, kteří jsou fakt děsný). Kdybych chtěla poslouchat Arcade Fire, pustím si Arcade Fire - ale proč bych proboha dělala takovou věc!?

Abych se ze všech těch melodií a harmonií nezbláznila, poslouchám po večerech Napalm Death. Apex Predator - Easy Meat vyjde na konci ledna a nebude to sice deska roku, ale rozhodně je to dobrý start do grindcore sezóny (pokud ji slavíte). Znám i lidi, co Napalm Death pouštějí v jukeboxu vedle Blur a Mňágy a žďorp. Mimochodem třeba How the Years Condemn nebo Hierarchies by se neztratily ani na Evropě 2. Mimochodem II, Relevantní články - Spark (pod textem) jsou konečně skutečně relevantní.

PS1: What We Do in the Shadows na blu-rayi!
PS2: Haxan Cloak a Björk? Shut up and take my money.

Info

Preaching the Blues (and all that jazz) #11
Son Lux - Original Score & Songs Inspired by the Disappearance of Eleanor Rigby (2014) / 80 %
Hanni el Khatib - Moonlight (2015) / 70 %
Duke Garwood - Heavy Love (2015) / 70 %
Dodos - Individ (2015) / 65 %
Two Gallants - We Are Undone (2015) / 60 %
Napalm Death - Apex Predator - Easy Meat (2015) / 75 %

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace