Martin Pípal | Články / Recenze | 24.02.2015
Muzikanti to znají. Stojíte ve zkušebně nebo ve studiu na víkendovém soustředění a v určitém okamžiku, kdy se kapela sehraje a čas přestane existovat, sypete z rukávu jeden nápad za druhým a na konci té jízdy zjistíte, že máte spoustu vzrušujících skladeb na novou desku. Ale co když jste zrovna jednu v tom samém studiu právě domíchali? Takové dilema museli řešit i The Dodos, kteří po předloňském Carrier přicházejí po necelém roce a půl s novinkou Individ, zaznamenanou na pásky v témže období, jako její předchůdce.
Pulzující kytarové riffy, přechody bicích zuřící jak elektronické beaty, nedešifrovatelné rytmy. Všechny klíčové atributy nápaditého indie folkového dua ze San Francisca na albu nacházím a s rostoucí pompézností a rozmáchlostí slyším i sebevědomý tah do bran stadiónů, kam mají obě epické skladby z úvodu nahrávky namířeno. Proč ale musím čekat na první zapamatovatelný okamžik až do přemostění ve třetím kusu Bubble a na nosnou melodii až do refrénu čtvrté Competition? Proč se nejlepší písní celé kolekce stává Darkness, skladatelsky precizní a pomalu plynoucí song, proti němuž působí někteří jeho sprintující kolegové jako prvoplánové vypalovačky? To jsou otázky, které vyvažují prvotní nadšení z energických, ale mnohdy velmi jednoduchých a nedotažených písní. Zejména projev a frázování vokálů by sneslo kapku experimentování, aby na moment vytrhlo z rutinního rozsahu a barvy Longova hlasu. Přesto deska baví a klusá kupředu, hnána fascinující prací perkusisty Logana Kroebera, který v mžiku připomene, že počty do osmi nemusí být taková sranda, jak se může zdát. Tak proč si to, sakra, nechci poslechnout celé znova?
Někteří lidé často nechápavě kroutí hlavou nad tím, že The Dodos ještě nedosáhli hvězdného statusu některých žánrových souputníků. Rok starý koncert v pražském Pilotu možná nabízí jednoduchou odpověď. Špatně nazvučený, poloprázdný sál s nervózně působícími hudebníky na pódiu rozhodně nevytvářel dojem nevšedního hudebního zážitku, jaký bych po poslechu desek očekával. Jestli byl na vině zvuk, únava z nekonečného objíždění evropských klubů, anebo zcela jiné důvody, budeme mít možnost zjistit v květnu v Rock Café, kde se chlapíci do třetice představí pražskému publiku. Pokud se Meric Long v závěru The Tide táže "Is this the right time or should I wait for it?", já bych se v případě vydání nového materiálu přikláněl k vyčkávání a třídění zrna od plev, aby další deska nebyla pouze velmi dobrá, ale výborná. A že jsem na The Dodos příliš přísný? To já na své lásky vždycky.
The Dodos – Individ (Polyvinyl, 2015)
www.dodosmusic.net
Jiří V. Matýsek 21.01.2025
Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.
3DDI3 01.01.2025
Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.