Radim Zbránek (Story): Jen vnímat, nechat mobil v kapse

Nechat rozeznít elektronické experimenty v prostorách kaple? Večírku s názvem Story se po několik let dařilo odvážným propojením dvou zdánlivě neslučitelných světů vyvolat atmosféru, jakou široko daleko zažil málokdo. Mezi návštěvníky se šušká o všem možném, o transcendentálních prožitcích, splynutí těla a mysli, jen ne o tradiční party. Duchovní otec a organizátor projektu Radim Zbránek ví, co dělá. A díky záchrannému lanu od festivalu Ostrava Kamera Oko přesouvá mystický večer z Hranic na Moravě do Opavy.

Poslední Story proběhla před dvěma lety – co jsi od té doby dělal?
Jezdil po světě a čerpal inspiraci pro chvíli, až mě potká nějaký zajímavý prostor, kde by šla udělat další Story. Mimo to se trochu angažuji v programu hranického komunitního centra Karnola, tam pořádám klubové eventy TOK a Contact. Na nich se snažím o prezentování domácí scény typu Gin & Platonic, BCAA, Step by Step, Ida Elastic a podobně. Do budoucna bych se chtěl spojit s dalšími a oživit lokální scénu/nescénu. Taky jsem si odskočil do komerčnějších vod a udělal hudební dramaturgii pro valašský festival Světlo Valmez, který byl první zářijový víkend.

Letos proběhne Story pod kuratelou festivalu Ostrava Kamera Oko. Proč spolupracuješ zrovna s nimi? A je reálné udělat Story samostatně, nadto ve svaté Barboře, anebo do téhle řeky už se vstoupit nedá?
Lidi kolem Kamera Oko už znám dlouho, a když přišla nabídka, zda bych nechtěl udělat Story v rámci jejich festivalu právě v prostorách kostela svatého Václava v Opavě, bral jsem to jako bezva příležitost. Jednak úchvatný prostor, druhak propojení více komunit. A jsem přesvědčený, že takováto spolupráce může být velice prospěšná jak pro pořádájící team, tak pro publikum. Rád bych dělal Story v Barboře, ale změna ve vedení vojenského štábu, pod který prostor Barbory spadá, to již neumožňuje a také odpovědnost na bedrech jedné osoby není ideální. Vypadá to tak, že na Barboru zůstane už jen silná vzpomínka.

více informací o festivalu Ostrava Kamera Oko najdete tady

Jak dlouho jsi dělal na dramaturgii letošního ročníku Story, jaká je jednotící linka?
Dlouho nebylo jasné, zda prostor bude k dispozici a jaké startovací podmínky budeme mít. Proto jsme s přípravou začali dost pozdě, někdy na začátku července. Nicméně jsme měli štěstí a z osmi oslovených se dalo domluvit se sedmi, když Sote byl už dohodnutý s Lunchmeatem, takže jsme případné vystoupení nechali na příště. Lineup byl potvrzený asi za sedm týdnů.

Vybraná jména jsem měl už delší dobu v hledáčku a jsem moc rád, že se to povedlo a bude možnost je vidět v tak úžasném prostoru. S tím souvisí i společný jmenovatel vystupujících. Většinu jsem měl možnost vidět naživo a říkal jsem si, jak skvěle by to znělo v kostele. Všichni mají propracovaný sound design, který akustika kostela perfektně podtrhne. Další, a pro mě asi zásadní společný jmenovatel, je téma technologií. Domnívám se, že jsme na jakési křižovatce a je na nás lidech, jestli se vydáme cestou, kdy nás technologie ponoří do temné dystopie, nebo se je naučíme využívat k záchraně a přežití. Z tvorby umělců vystupujících na letošní Story je na pozadí temnoty cítit velká porce naděje, a to se mi líbí. Věřím, že se morálně probereme. A možná se už probíráme.

Vizuály budou v rukou několika samostatných umělců a brněnské skupiny Maess. O té se nedají najít téměř žádné informace, o koho jde?
Je to brněnská parta lidí, kteří se dříve věnovali light designu samostatně a sjednotili svou činnost právě ve spolku Maess. Fungují poměrně krátce, nicméně všichni mají zkušenosti s projekcemi, svícením v divadlech a různými instalacemi. Kreativní tým, se kterým jsem měl možnost spolupracovat právě na akcích v Karnole. A to k velké spokojenosti mě i publika.

Vypadá to, že jsi zatížený na sakrální prostory. Jak jsi přišel na opavského Václava? Tam hudební produkce bývají, ale že by tohoto druhu?
Ano, spojení sakrálních prostor s alternativní elektronikou mě dost baví. Připadá mi hrozná škoda, aby tak krásné monumentální stavby zůstaly nevyužité nebo dokonce opuštěné jako hranická Barbora. Navíc mám pocit, že dnes lidi nechodí do kostela, ale na párty. Spojením kostela a tohoto druhu hudby vzniká něco unikátního, oslovujícího dnešní publikum. Možná si fandím, ale cítím, jako by v sobě lidi našli pokoru, respekt k umělci. A hlavně že na chvíli nechají telefon v kapse a „pouze“ vnímají, co se děje.

Na Kostel svatého Václava mě přivedla Gabriela Knýblová, šéfka festivalu Ostrava Kamera Oko. Už z fotek vypadal slibně, ale naživo mi spadla brada a vzrostla motivace.

Cos’ viděl a slyšel nejzajímavějšího z oblasti audio-vizuální elektronické scény v poslední době? Objevilo se něco pozoruhodného u nás?
Letos mě asi nejvíce oslovil berlínský CTM Festival, který byl hodně zaměřený na umělce z Asie a různých exotických zemí. Docela jsem koukal, kam se hudba posouvá, zase mi to pomohlo vykouknout z bubliny, kterou si okolo sebe vytvářím. Taky jsem byl extra nadšený z letošního Creepe Teepee. Celková atmosféra, publikum a vystoupení IVVVO nebo Prison Religion byly boží! Z českých projektů se mi moc líbilo vystoupení McLaren Surface na olomouckém PAFu, taky mám radost z progresu Bílýho Kluka.

Předpokládám, že na akci, jakou je Lunchmeat, se chystáš…
Bohužel ne, protože vzápětí začíná Unsound, na který jezdím od roku 2008 a je pro mě velkou srdcovkou. No a dva týdny na festivalu bych asi nezvládl. Nicméně z lineupu Lunchmeatu bych doporučil Soteho a společný projekt Varga a Anny Meliny.