blueskin | Články / Sloupky/Blogy | 30.06.2016
Minule jsme anoncovali, že se Rejžák přes léto odmlčí. Ještě před tím pro vás ale máme novou várku singlů v obvyklém rozpětí od mainstreamu po alternativní pop. Nejvyšší hudební patra v tomto díle zastupuje spolupráce Calvina Harrise s Rihannou, na opačném pólu je pak vynikající cover skladby SOS od ABBY v podání Portishead. Českou hudbu reprezentují v tomto dílu Houpací koně s písní Účet, úkrok stranou z obvyklého pole, na kterém naši Rejžáci operují, pak představuje ukázka z nového EP Aphex Twina.
Hodnocení je na škále 1 - 5. Čím větší číslo, tím lepší hodnocení. Nula je pak výrazem naprostého nezájmu či přímo odmítnutí ze strany dotyčného hodnotitele.
karl: Na tomhle je mrazivě děsivý úplně všechno. Načasování, kontext, provedení i umístění ve filmu High Rise. Dokonalá ballardovská hudba. Vítejte v temných časech! (5)
jakub: Mám několik ověřených písní, které udělají tu potřebnou krásně definitivní tečku za každým večírkem. Vévodí jim Nick Cave a Shane MacGowan bratrsky pějící What A Wonderful World. Tohle se mi do exkluzivního playlistu „písně k poslednímu panáku ve tři ráno“ hodí náramně. (5)
maxim: Tohle dalece překračuje koncept „coveru“, vlastně i hudby jako takové. Tady slova poněkud ztrácejí smysl, je čas na radikálnější hnutí mysli, než je myšlenka. (5)
lenka m: Pamatuju si dokument, kde se jeden z Béček chlubil, že ABBA lidem nabízela komplexní hudbu: Jen si to poslechněte, kolik vrstev jsem tam dával! Portishead udělali přesný opak, SOS úplně odrbali. Nejpovedenější předělávka od doby, co Travis přezpívali Hit Me Baby One More Time. Protože pop není vůbec veselá záležitost. (4)
blueskin: Tohle mohlo dopadnou všelijak, nakonec je z toho ale jeden z nejvíc „jaw-dropping“ momentů letošní roku. Coverveze, která je k originálu uctivá, přesto si razící totálně vlastní cestu. Navíc jde o dokonalou ukázku ekonomického přístupu ke skládání popových písní. (4)
karl: Dobrý účely beru, ale tady pro všechny kudrlinky nějak nevidím srdce. (2)
maxim: Srdíčko sice zahlídnu, ale jinak přes užitkový charakter, jímž nepohrdám, a produkční pičičovinky nevidím další plán, jen kýč. (1)
lenka m: Byla doba, kdy jsem byla přesvědčená, že hedvábný šátek na hlavě a velké kruhy v uších výrazně zlepší moji hru na klavír. Jenže Fallen se Alicia Keys už nevyrovnala a zajela do pro mě nezajímavého r’n’b popíčku. Tohle je pro mě příjemné překvapení a neslyším žádné přeslazené pichovinky, ale jednoduchou melodickou linku a styl, co jí sluší. Prosim vás, pusťte si Christinu Aguileru a pak mi vyprávějte něco o kýči. (4)
blueskin: Coby ctitel Bonda oceňuju smyčcový patos, který se z toho valí. Bohužel to připomíná bondovské theme songs i textařskou prázdnotou, nebo možná jenom nejsem naladěný na tu správnou pseudogospelovou strunu. Čili: obsahově nic moc, oceňuju ale provedení a obzvlášť procítěné finále. (3)
jakub: Aspoň že to není cover Cohena. Na tohle jsem málo zkoušená žena. (2)
maxim: Angažovaná muzika trochu jiného druhu. Přesně rozumím tomu, jaký problém má hodně lidí s tím mixem patosu, jiné poetiky a zvláštní chlapácké něhy, což zní přesně tak debilně, jak má. Byly doby, kdy jsem to Imlaufovi a spol. vůbec nevěřil, podobně jako třeba Please the Trees. Skvělý riff, budování songu, gradace, i když na mě to místy tlačí až moc. (4)
jakub: Je to asi přínosnější, než Fuck Off vyjádření se PSH k aktuální situaci, ale překvapivě právě Houpací koně jsem měl větší problém doposlouchat. Mě už ty „aktuální“ témata nějak nuděj. Snad prezidentský volby vyhraje Marek Eben, všechno se v laskavý obrátí a bude klid. (3)
lenka m: Já u toho pořád myslím na to, kolik mám peněz na účtě. Pochopila jsem to správně? Upřímně mě motto skladby stresuje. (3)
karl: Zdravím Ústí, všechno dobrý, ale tohle mi připomíná, že až konečně pochopím Houpací koně, budu definitivně starej. Zatím furt nic. (2)
blueskin: To je teď nějaká móda, že není českým kapelám vůbec rozumět, o čem zpívají? Z té kombinace hrozivě burácející basy a nervně odsekávaných bicích na mě jde úzkost, což je asi účel, celkové poselství jde ale nějak mimo mě. Holt asi budu muset stejně jako Karl počkat, až mi to v důchodu všechno docvakne. (3)
blueskin: Aphex Twin v Rejžáku? No to mi ho vyndej! Když už jsme si ho ale odhlasovali: Aphex patří spolu s Lukem Vibertem nebo Mikem Paradinasem k umělcům, které je potřeba poslouchat s pořádně otevřenýma ušima. Jsem totiž přesvědčený, že se toho v jejich hudbě děje mnohem víc, než prozradí letmý poslech. Po pravdě ale přiznávám, že se mi málokdy chce vycházet jejich rozmarům naproti. Pořád ale lepší tohle, než pětihodinoví Autechre! (3)
karl: Jsem přesvědčenej o tom, že Aphex si doma ve skotských mokřadech postavil robota, který mu skládá tyhle tracky a vydělává mu na poklidné stáří. (3)
maxim: Rozumím tomu, že skládat tracky jako Rubber Johnny a potom s tím žít a snít, není úplně normální. Aphex Twin jako sebenegr? Na druhou stranu mě to syntezátorové šulínkování baví, stejně jako VHS home video pohrávání si s aphexovskými vizuálními prvky. Možná se v mokřadech schovává, protože je Benjamin Button. Možná… Pokud ty děcka v titulcích s příjmením Boland jsou od CJe Bollanda, měli by zkusit udělat něco spolu. Sugar Daddy. (3)
lenka m: Já nevím proč tímhle trávit čas. Azbuka ve mně vzbuzuje představu, že něco takového sjíždí frustrovaná děcka na ruském sídláku. (0)
jakub: Z ruskejch sídláků beru na milost jenom blonďatý Nataši. Jako soundtrack k pornu dobrý. (1)
blueskin: Vždycky si říkám, že takovéhle skladby musí existovat, abychom byli schopni docenit dobrý pop. Cítím se u toho jako ve zkušební kabince v New Yorkeru, kupodivu ale nemám nutkání zapálit celou prodejnu včetně toho magora, který těmhle obchodům vymýšlí sound design. (2)
karl: Rýhovaná v krabici. Tohle není We Found Love, protože tohle není léto 2011. (2)
maxim: Helena v krabici měla svoje kouzlo, i když trochu nemocné, Rýhovaná v krabici je zdravá ažaž. Ale takových písniček vznikne ročně 2 666 666, ne? (1)
lenka m: Rihanna: Když si prdnu, vydělá to pár miliónů. Nemůžu chodit do sportbarů, posiloven, ani obchodů, kde kočička vyhrává. Na léto si připravím mix španělských hitovek, aby mě náhodou nenapadlo ladit v autě rádio. (0)
jakub: Vždycky když v létě slyším něco podobně umělýho, dostanu chuť si pustit Do It Like A Track od Geo Da Silvy. Ten na rozdíl od Calvina věděl, jak dělat poctivou dementní zábavu. (0)
Martin Zoul - blueskin
Karel Veselý - karl
Jakub Peřina - jakub
Lenka Marie Čapková - lenka m
maxim horovic - maxim
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.