Šejkr na doma: Jistoty a návraty

„Já věřím na zázraky.“ Ale vždyť já taky, optimismu je třeba. Sobotní dopoledne je zasvěceno hledání bydlení na nový termín barcelonského Primavera Sound, konec srpna se zdá být tak daleko, ale stejně osten pochybnosti tam někde je. Přemýšlím, kdy jsem naposledy prožil rok bez procházek po Ravalu, bez Parcu del Forum. Vychází mi letopočet 2010. Ano, začátek Full Moonu. „Jsme zmačkaný jak pejprback a krev proudí.“ Velkou výhodou nuceného pobytu doma a zvlášť o víkendech je skutečnost, že můžete pít víno už odpoledne, třeba v kanclu na balkoně. V troubě potichu bublá boeuf bourguignon (zalitý tedy portugalským vínem, ale to půjde), otázky pro Sonic Booma odeslány a ze Soulkostela hrají Houpací koně. Nějaké jistoty nám zbyly.

Víkendy jsou teď delší, aspoň že zaručených zpráv není tolik. A když už, tak se zajímavě různí. Předsedkyně Evropské komise hovoří o tom, že chce co nejrychleji zrušit omezení pohybu, u nás je to poněkud jinak. Dávám dohromady podklady pro Full Moon stage na Colours a věřím. Stejně jako všechny kapely, všichni, se kterými jsem ohledně toho v kontaktu. Co taky jiného. Přibývá známých, kteří se fotí na koncertech před televizní obrazovkou, pořád jsem k tomuhle nenašel chuť a vlastně ani příležitost, zatím je naštěstí pořád co dělat. Dubnový Full Moon je téměř hotový, obvykle v tomhle období pracovního cyklu přichází útlum, teď nic. Zajímavá zkušenost. Stejně jako to, kolik hudebníků najednou přichází s novými nebo nevydanými věcmi, kolik návratů se ohlašuje.

Dokonce i starý bručoun Bob Dylan se po letech vytasil s novou písní Murder Most Foul, nevydaná věc z období nahrávání alba Tempest trvá sedmnáct minut a její nálada je pro dnešní dny skutečně příznačná. Jenže nebyl by to Dylan, aby si k temným dnům neřekl něco po svém. V prvním plánu vzpomínka na Kennedyho, ale už při úvodním poslechu se vynořuje tolik narážek na další písně a popkulturní ikony, že je nutno pouštět opakovaně. Po chvíli už jich je ale tolik, že je nestíhám sledovat, naštěstí si s tím dali práci v NPR. Zaznamenali zmínky o 74 jiných písních a rovnou z nich udělali playlist, zároveň si ale svým seznamem nejsou zase tak jisti a vyzývají posluchače, aby psali, pokud objeví něco dalšího. Nějak se doma člověk zabavit musí, zvlášť o víkendech. Stejně by mě zajímalo, jak se bude za takových deset, dvacet let na tuhle éru vzpomínat. Budeme mít karanténní písně? Karanténní scénu? Žánr zvaný izolace? „Lepší časy ještě najdem.“