Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 05.02.2021
Mezinárodní den coververzí. Taková blbost. Nejdříve jsem se tomu dost dlouho smál, pak o tom další tři týdny přemýšlel a posledních pár dní neposlouchám nic jinýho. Díky Janě Kománkové, která se dokázala trefit do citlivého místa, coververze miluju celej život, tedy některé. Pořád je mi záhadou, podle čeho je vlastně vybírat – bereme písničky, které máme rádi, a někdo, koho máme vlastně taky trochu rádi, je udělá jinak, lépe, radostněji? Nebo vybíráme kousky, co nás osloví jen a právě proto, že je nahraje někdo, koho si vážíme? Nebo by tam měl být ten prchavý, lákavý (a trochu ošidný) moment, kterému se v angličtině říká cringe, o jehož českém ekvivalentu přemýšlím už několik let? Zato o tom, jak se česky říká coververzím, se bavit odmítám. Pokud někdy používat anglický výraz, tak v tomhle případě. Slovo předělávka je ošklivé, až nechutné. Dehonestující.
Ale s těmi covery pořád nevím, trefa bude asi jako vždycky někde uprostřed, jinak těžko říct, proč se v mém výběru objevuje písnička od Britney Spears. Ano, je tam. Původně měl být tenhle playlist rychle vyřízená zábava na pár hodin, naházet za sebe písničky, které má člověk rád, by asi neměl být takový problém. Jenže. Den po deadlinu se třemi vyleštěnými centimetry keramiky v puse dopisuju tyhle řádky na poslední chvíli, protože jsem s playlistem strávil několik dní a ještě včera (dneska) ve tři ráno na poslední chvíli měnil pořadí. Tedy na poslední chvíli, to jsem si myslel, když jsem šel spát. S čerstvým zubem v drnčící tramvaji mi došlo, že bez Comme D'Habitude by to jako určitě nešlo. Nic, končím, posílám a už to nechci vidět. Teď jsem si totiž vzpomněl na další povinnou. Takže díky ještě jednou, Jano, tady to je. Skoro tři hodiny, those magic moments, 35 soleils. La cumbia del pichamán.
foto © Robert Frank
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.