Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 12.08.2022
Přelom července a srpna, magické období, kdy se léto láme v půli a (některé) síly docházejí. Právě v této době přišly dvě akce, které by si zasloužily jistě samostatný rozbor, jenže to není jen tak. Nejprve je třeba nechat všechno trochu usadit. Zážitky, emoce i dojmy.
Před dvěma týdny jsem se tady zpovídal z letošních Colours, tehdy pod vlivem ohně a kouře, který stále ještě doutná. A hoří. Full Moon Stage je pro nás svátek, zvlášť když teď dva roky neproběhla, jenže tak trochu kacířsky si je třeba říct: Co s tím. Když na jednoho pak dolehnou takové zážitky jako v Prachaticích nebo na Besedě… O čem vlastně vyprávět, když drtivá většina zmíněného je zcela nepřenosná. Místně i osobně. Kdo tam byl, ví, o čem mluvím, kdo ne, pochopí jen těžko. Možnost zahrát si na afterce fotbálek s Hugem Toxxxem je jedna věc – pospolitost, atmosféra a nálada spojená s oběma akcemi ale úplně jiná. Srovnávat festivaly by mě ani nenapadlo, spíš jde o to, kde se člověk cítí… doma?
Opouštím topolový hájek po prašné polní cestě, (zase) za plného slunce. Potichu. Člověk by ani neřekl, že tu ještě před několika hodinami pumpoval festival. V areálu zbývá posledních pár desítek statečných, strašně moc se mi nechce odcházet, ale musím. Z více důvodů. Je neděle ráno, hlavou mi běží, zda přece jen nejít do Veselí pěšky, což se v našem týmu tak trochu z legrace propagovalo, ale únava je zásadně proti. Myšlenkami probleskne i déjà vu, pokolikáté po stejné cestě mířím k domovu. Obrazně i konkrétně. Naneštěstí jsou ty počty jednoduché, na první návštěvu v roce 2015 těžko zapomenu, stejně jako na tehdejší Lukášův telefonát se zprávami z Kazbeku. Někde v hlavě to pořád varovně svítí, tady si na to ale vzpomínám pravidelně, možná právě ve stejném momentě. Ano, tohle je jeden z důvodů, proč se na Besedu budu vracet pokaždé, když to alespoň trochu půjde, ale zdaleka ne jediný. Každý ročník přinese něco nového a hezkého, člověk by ani neřekl, co všechno se na těch pár desítkách metrů čtverečních může odehrát.
Některé pocity si člověk nevybírá. Všechno je to o emocích, o srdci, o hlavě. O dojmech, které mohou být šálivé i sugestivní. Festival Moody Moon Noize (letos se slušivým přívlastkem Vivat) se pro nás stal návykem, srdcovkou i povinností, je pěkné vidět, jak počet těch, co to mají podobně, každým rokem roste. Moc pěkně je to shrnuto tady, mi jde spíš o to, jak nenápadně si víc z nás během poslední doby uvědomilo, nakolik jsou podobně niterné zážitky důležité. A jak naplno je právě nyní dokážeme vnímat. Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné. Jde o srdce a nikoli o počet zaplněných okének v kalendáři, o množství odfajfkovaných akcí. Paradoxně o tom přemýšlím během nádherného koncertu Arooj Aftab. Tam taky vykvetl nápad na další festival, přestože jsem mnohokrát proklamoval, že Besedou pro mě letošní sezóna končí. Pokračování příště.
Dneska s Tamarou, Warhaus, The Comet Is Coming, Haiku Garden, God and Eve nebo Golden Down Orchestra. V osm večer na Radio 1.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto @ Andrea Petrovičová
Tracklist:
The Comet Is Coming – Code
Warhaus – It Had to Be You
Tamara – Lalala
Traams – Dry
Joe Armon-Jones & Mala – What It Is
God and Eve – Mouth Organ Playing
Golden Down Arkestra – Join As One
Kokoroko – War Dance
Meridian Brothers – Hermana necesito
Thee Sacred Souls – Weak for Your Love
DoomCannon – Times feat. Lex Amor
Rosalía – Despechá
Love Joys – All I Can Say
Haiku Garden – Loose Contacts
Oblaka – Break the Circle
James Taylor – Man in the Hot Seat
Panda Bear & Sonic Boom – Edge of the Edge
John Cale – Night Crawling
Makaya McCraven – Seventh String
Takuya Kuroda – Midnight Crisp
Old Fire – Don’t You Go feat. Bill Callahan
Kibrom Birhane – Mender
Josefina Dusk – Dark Vessel
Jimetta Rose & Voices of Creation – Operation Feed Yourself
Peter Gabriel – Biko
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.