Vstupní prohlídka: Melis

Písničkářka a producentka Melis je dlouhodobě usazená v Berlíně. V loňském roce vydala debutové EP Undercurrent, na kterém osciluje mezi indie rockem a R&B, kombinuje střídmou produkci i bohaté aranžmá. V Česku zatím odehrála zatím jen pár koncertů, z nichž největším bylo předskakování Connie Constance. Větříme nadějné jméno alternativního popu a před vystoupením v Mariánských Lázních na festivale Moody Moon Noize vol.1 necháváme zpěvačku projít vstupní prohlídkou.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Dřív jsem byla hodně ovlivněná tím, co jsem si myslela, že by měl být můj styl a žánr. Ale nové EP, které bude venku v srpnu, jsem produkovala s Jáchymem z JayRo a jsem to já, bez jakýchkoliv vlivů či předsudků.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Vedle hudby se chystám příští rok na studium psychologie. Je to jedna z mých největších zálib, taky hodně čtu. Nejoblíbenější knížky za poslední čas jsou How to Change Your Mind od Michaela Pollana o psychedelické terapii a Why I’m No Longer Talking to White People About Race od Eddi Reno-Lodge.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

S kapelou je nejhorší domlouvání se zkoušky. Bez kapely naopak limity v instrumentaci, která ale zároveň dává prostor kreativitě.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Já jsem veliký odkladač, takže stupeň koncentrace je u mě většinou nízký. Záleží, kolik toho musím ten den udělat, ale vždycky se dokážu zabavit čímkoliv, jen ne tím, co se musí.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Nejlepší snack je hummus s pečivem a k pití prosecco. Ale obojí až po koncertě.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Můj nejnovější kousek je Korg Minimoog, se kterým zkouším různé zvuky. Většinou utrácím za nové nástroje, pedály, blbosti.

Jak bys charakterizovala současný svět ve třech větách?

Už jsem to tak nějak řekla v textu svého nového songu Empty Space:

and I’ll never find the words to say
how I feel about the world today
- it’s insane