Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 21.04.2020
„Jak můžu omezit koncerty, když žádné nejsou?“ Jedna z odpovědí na otázku k aktuální situaci, které jsme rozeslali domácím promotérům, pobavila i rozesmutněla. V posledních dnech mi přichází inzerce do květnového čísla Full Moonu, které zrovna doděláváme, a při pohledu na záplavu většinou podzimních termínů má člověk radost. Jenže někde tam vzadu hlodají pochybnosti – dopadne jich alespoň polovina? Dopadne vůbec něco? Pro promotéry je tahle situace nebývale složitá. Připravovat akce, o kterých nemáte jistotu, zda vůbec proběhnou, zda budou vůbec někoho zajímat, musí být frustrující.
Dopoledne jsem odpovídal na otázky studentky zabývající se českými hudebními médii, příjemný rozhovor, na koncerty jsme samozřejmě taky narazili. Uvědomil jsem si při tom věc, na kterou jsem zapomněl – dříve, a vlastně to není ani tak dlouho, jsme si v debatách s přáteli často říkali „jo, tak tuhle kapelu asi taky neuvidíme“ nebo případně „tihle do Evropy jen tak nepřijedou“. Ještě začátkem nultých let bylo na (pomyslném) wishlistu hodně jmen a za to, že se seznam povedlo minimalizovat, jsem rád. I když na něm pořád pár položek zbývá a další budou přibývat. A některá už se nesplní. To je v pořádku, jde mi o to, že není od věci si podobné pocity občas připomenout. Ne snad že bych na tu dobu nostalgicky vzpomínal nebo se do ní chtěl vracet, ale je třeba si přiznat, že jsme v posledních letech měli velké možnosti i štěstí v tom, kolik jsme toho viděli nebo mohli vidět. Asi každý z nás, vzhledem k množství akcí, které během roku absolvujeme, nutně některé odzíval, nesoustředil se. Strávil celý koncert na baru. Já tedy určitě. Dneska mi to přijde líto, což samozřejmě neznamená, že to neudělám znovu.
Aniž bych chtěl situaci zlehčovat, mohla by to být docela dobrá hra: Který koncert navštívíte jako první? Dnes nikdo neví, jak se bude situace vyvíjet, a kdy a jakým způsobem bude celé to uvolnění probíhat, ale zkusme to. Na co se těšíte? Osobně stále doufám v Besedu, Daughter nebo Black Country, New Road, ale taky se musím co nejdříve podívat na Dingo, kteří mi doposud unikali. V poslední době si je pouštím často a nový singl (benefit pro Punctum, mimochodem) je skvělý. A když jsme u toho wishlistu, Bad Brains – v téhle sestavě a formě – si už asi neužijeme, tak aspoň přes obrazovku. Ale pozor, v sedě se na to koukat nedá.
foto © Steve Hanner
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.