Když má člověk tu možnost, aby si na velkém plátně prohlédl skvost, jakým bezesporu je Marketa Lazarová, jde vždycky o správnou volbu.

Loučíme se na Col Raisier, spěchá napřed, já si ještě dávám kafe, není tak dobré, jak bych ráda, čekala jsem od Itálie víc, ale buď to neplatí pro horské chaty...

Ono ti noiseři a weirdos jsou vlastně hrozní pohodáři, anything goes. Opadávající omítka, prach, zelená tráva, družní romští obyvatelé Jelšavy...

... mám hudbu snad i celkem rád, minimálně se nedá říct, že bych jí nenávidel. Akorát si, stejně jako Ian Svenonius, myslím, že prostě není pro každého.

Tady by se hned mohl natáčet klip pro nějakou kapelu Franty Janečka, napadlo mě, když jsem dneska nad ránem pozoroval dění před barem háemka.

Evidentní sexuální napětí jsem nechala bublat, napoprvé, napodruhé, napotřetí. Pak už jsem váhala. Nechat se ošukat a čekat, co bude dál?

Některé zážitky se postupně rozpustí, jiné pod kůží zůstanou natrvalo, každý rok je to stejné. V případě této pětice ale není o čem debatovat. Korzo Vary.

Od evropské premiéry Přízraku (který poprvé viděli diváci na Sundance) si v Karlových Varech hodně slibovali. V našich řadách zavládla okolo všeobecně polarizujícího filmu shoda – poněkud nenávistná.

Obraz uprchlické krize coby záminky pro utahování šroubů, ale taky okázalé podobenství dávající na odiv svůj vysoký rozpočet. Kornél Mundruczó a jeho film z letošní soutěže v Cannes.

Vyslali jsme zástupce redakce za dank Zagami for glitchy teens optat se na relevantní informace: „U babičky jsme měli Nintendo NES a hráli jsme Maria a Wizards & Warriors..."

Ho99o9 minulý rok premenili stage na punkovo hiphopovú saunu, tentokrát vo väčšom stane vybehol jeden z vokalistov v "kazajke" a rozpútal medzi prítomnými šialenstvo.

Filmová přemítání různých tváří: od gruzínského dokumentu po překvapivého vítěze hlavní festivalové ceny.

Je mi ľúto chlapca od vedľa, ktorému zdrhla holka zo stanu, lebo bol nepohodlný. Podstatne viac ma mrzí, že o tom informoval široké okolie.

„Haló, pane, vstávejte, chcete jít na projekci?“ Zmožený návštěvník ležící před kinosálem B se lehce pozvedne, zavrtí hlavou a otočí se na druhý bok.

Po poněkud vyděračském venezuelském snímku Rodina byl jurodivý mix balzámem na nervy, ale při U Can't Touch This od pana Kladiva nezbylo než...

Evanescence nás nebavili, i když se Amy Lee hlasově pořád drží. My se nedržíme, pouštíme se, padáme do toho po hlavě, bolí nás to, ale nevadí, nepřestáváme.

Okolo kolonády se dějí věci. Juraj Lehotský soutěží Na východ od Západu – a bohatá ženuška se svíjí v županu.

Nikdy to tady nebylo vyloženě přátelské, co se týče příležitostí k večeři nebo klidnějšímu posezení, ale letos je to nejsmutnější za dlouhé roky. Ledaže byste měli...

Žádný jiný český film neměl v poslední době takový ohlas, žádný jiný soutěžní dokument nebyl ve Varech uveden ve Velkém sále. Až portrét mamánka a taky nácka Dalibora.

Při Fake Happy nikdo fake happy nebyl, i když si doma zapomněl pláštěnku. Pršelo a plnily se sny. A to není klišé. Kdo by si nechtěl s Hayley Williams...