Táta míchá kartami… (Masasumi Kakizaki a Zelená krev)

Gatlingův kulomet, sestrojený roku 1862 lékařem R. J. Gatlingem, byl obdivován pro svou kadenci 200 výstřelů za minutu, se kterou se mohl rovnat palebné síle jednoho celého pluku (asi 1500 vojáků). Díky jeho hrozivé síle a horlivé propagaci jeho vynálezce překročil věhlas Gatlingova kulometu hranice Spojených států amerických. Zbraň byla vyvážena i do dalších zemí světa, například do Velké Británie, Ruska, Španělska a Japonska.

Město New York, ostrov Manhattan. Rok 1865. Dva sirotci se vypořádali se smrtí své matky každý po svém. Ten mladší (Luke) prostě zapomněl a začal tvrdě pracovat, z druhého (Brad) se stal nájemný vrah, přezdívaný Smrťák, který přísahal pomstu vrahovi své matky - Edwardu Kingovi, svému otci. Ten se právě vrací do města zavzpomínat na staré časy a prodat něco, co může ukončit válku gangů jednou provždy. Za rozumný peníz nabízí Gatlingův kulomet, čistě pro tu radost z prodeje. Dokáže Smrťák přežít 200 výstřelů za minutu?

Třetí pokračování krvavé westernové ságy japonského umělce Masasumiho Kakizakiho se soustředí na to, jak Luke Burns přijímá skutečnost, že jeho bratr je masový vrah, odpovídá na otázky z minulosti a posunuje všechny důležité charaktery na šachovnici směrem kupředu. Edward King je vyobrazený jako penězuchtivý hajzl, pro kterého Amerika znamenala splněný sen, a do popředí se tlačí vedlejší postavy, nadto osvěžující cesta do St. Louis ukazuje i jinou krajinu než manhattanský slum.

Vizuální stránka je stále bezchybná, jen Kakizaki už nemá čím překvapit. Do děje tak tahá destrukci rotačním kulometem a nové lokality. Šokující záběry na bod zvratu v životě bratrů Burnsů - vraždy jejich matky - pojal brutálně, přesto klidně. Překvapivě pomáhá i absence barev, černobílá kresba podtrhuje naléhavost celé situace. A nádherné dvojstránky z putování Divokým západem patří k vrcholům knihy.

Kakizaki přidává postavy, hustí zápletku a posouvá příběh zase trochu jinam. Některé pasáže jsou až legračně naivní – ale pořád v rozumné manga míře –, některé nečekaně brutální. Série, jakkoliv poctivě vyprávěná, ovšem stále působí jako seriálový Deadwood přetřený japonským nátěrem. Nic extra originálního se v ní neděje, zato v ní není nouze o akci a nádherné obrazy. A jelikož je příběh přesně v polovině, konečně se začíná lámat chleba.

Recenzi na Zelenou krev 2 čtěte zde.