Turban #2: Audio Objekt na Hesslo

Toto by byl sloupek uvozující nový rádiový pořad Turban na Radio Wave, pokud by onen pořad skutečně uvozoval. Ale protože ho neuvozuje, ale shrnuje, je to spíš post-sloupek, který vám dá přesné souřadnice, co stahovat a kde poslouchat. Turban je Trendy a Urban – sleduje ty nejčerstvější trendy v klubové hudbě.

Do druhého Turbanu se vešel takřka celý label Hessle Audio – sobotní beatový průlet tak byl celý ve znamení produkce vzešlé z jedné z nejinovativnějších ostrovních základen klubového zvuku.

Hessle Audio založili v roce 2006 tři kamarádi jak od subbassového Remarqua, dnes již vyhledávané a respektované stálice britského urbánního undergroundu – David Kennedy aka Pearson Sound aka Ramadanman, Kevin McAuley aka Pangaea a Ben Thomson aka Ben UFO. V průběhu let se na značce definované neotřelým přístupem k žánrovým svodům taneční hudby, výrazným perkusivním elementem a nebývale ostrými bassy usídlilo množství jmen, z nichž některá dnes platí za veličiny i mimo oblast taneční hudby – nejtypičtějším příkladem budiž subbassový bard James Blake, který své druhé EP The Bells Sketch vydal v roce 2010 právě na Hessle Audio.

Jedním z nejčerstvějších přírůstků do rozrůstajícího se katalogu Hessle Audio je i mladý berlínský producent TJ Hertz, který tvoří pod jménem Objekt. Svoji objevitelskou značku reprezentoval na letošním ročníku festivalu Shotgun – Turban nelenil a vypravil se do malebného Trojzemí za talentovaným mladíkem a zeptal se na jeho hudební začátky a práci pro Native Instruments, řeč se stočila i na fronty na kafe s Emikou, příchod na Hessle Audio i na svébytný přístup k tanečním rytmům vůbec.

Turban: Můžeš se představit a říci, co děláš?
Objekt: Jasně – jmenuji se TJ, dělám hudbu jako Objekt. Řekl bych, že dělám techno – ale možná to tak není. V minulosti jsem udělal i pár dubstepových desek a taky jsem dělal takové dost pokroucené techno nahrávky. Dá se tedy říct, že místo, odkud hudebně pocházím, má nejblíže právě k technu.

Jako Objekt jsi nic nevydal až do loňského roku. Předpokládám ale, že hudbu už děláš déle…
Elektronickou hudbu jsem začal dělat asi v roce 2006, takže už je to nějakých šest let, ale předtím jsem hrál v pár kapelách. Řekl bych, že nějaké základy jsem se naučil už dříve, ale to, co by šlo nazvat taneční hudbou, jsem začal dělat, až když mi bylo asi osmnáct.

Zjistil jsem, že pracuješ pro firmu Native Instruments, zodpovědnou za množství hudebních a DJských programů. Má to nějaký vliv na hudbu, kterou tvoříš?
Myslím, že ano. Práce, kterou tam dělám, je hodně technického rázu. Jsem sice vývojář, ale starám se o stránku zpracování signálu u produktů, takže vytvářím audio algoritmy pro programy a také se trochu zabývám produktovým designem. Je to docela velká „geekovina“, ale zároveň i zábava pro toho, koho to zajímá. Pro mou hudební tvorbu to pak znamená, že dokážu koukat na věci z profesionálně technického úhlu a možná si tak dovedu výsledný zvuk lépe představit než lidi, co tvoří více intuitivně.

Nepotkal ses v berlínské pobočce Native Instruments s Emikou, která tam taky dělá?
Jo, potkal. Teď už tam ale nepracuje, je na volné noze. Párkrát jsme se viděli, ale je to velká společnost, kde dělá víc jak tři sta lidí, takže jsem s ní vlastně strávil víc času někde na koncertě než přímo v práci. Je to fakt velká firma, kde se jen tak nestane, abys někoho jen tak potkal u automatu na kafe.

Máš vlastní label, kde jsi vydal dvě desky, ale nejznámější je tvůj singl na značce Hessle Audio. Jak ses tam vlastně ocitnul? Kontaktovali tě sami?
Nejdříve se mi ozval David alias Ramadanman, teda Pearson Sound, hned potom, co jsem vydal první desku na svém labelu. Od začátku se mu moc líbilo, co dělám, a chtěl mě podpořit. Pak jsme se potkali v Berlíně na vystoupení, které se dost povedlo, a od té doby jsme především kamarádi. Pak jsem jim loni v únoru poslal track Cactus, který jsem udělal ještě dříve než ostatní Objekt věci, a oni ho hned chtěli vydat. Než deska vyšla, trvalo ještě poněkud déle, protože jsem k ní musel udělat taky B stranu.

Vídáte se často s ostatními z Hessle Audio?
Vídáme se, když zrovna hrajeme nebo se nacházíme ve stejném městě, nejčastěji když dorazí Pearson Sound a Pangaea do Berlína.

Hessle Audio má ve světě taneční hudby pověst coby základna inovativního zvuku. Myslíš, že je něco, co máte s ostatními lidmi z labelu společného, co se týče hudby, nějaký jednotící prvek?
Abych řekl pravdu, být „inovativní“ není rozhodně první věc, na kterou myslím, když dělám hudbu. Nesnažím se posouvat ani bořit žánry. Myslím si, že pokud máme něco společného jako producenti na Hessle Audio, bude to asi určitá svoboda při tvorbě a pocit, že člověk nemusí nutně někam zapadnout. Sám vlastně nevím – a myslím, že pokud budu v těchto úvahách pokračovat dál, začnu plácat hlouposti.

Svoji hudbu jsi před chvílí sám označil jako techno, recenzenti ji někdy popisují jako zvláštní crossover mezi technem, housem a dubstepem. Na svém blogu a facebookovém profilu máš ale docela jiné a evidentně ironizující názvy pro to, co děláš, jako „shithouse“, „3-step“ a můj nejoblíbenější „proto-minimal-wankstep“. Myslíš, že jsou dnes názvy pro čím dál rozostřenější styly a žánry ještě vůbec potřeba?
To je dobrá otázka. Jde o věc, kterou tak jako tak vždycky udělají novináři za vás; bez ohledu na to, jak hudbu, co děláte, nazýváte sami, vždycky budete někam zařazeni někým jiným. Ty názvy na Facebooku jsou trochu z legrace a trochu schválně. Jinak ale to enormní názvosloví souvisí dost s tím, že se člověk pohybuje na hudební scéně, která se dost rychle vyvíjí. Když si poslechneš dva roky starý tracky od určitých lidí, půjde často o úplně jiný zvuk, než co dělají teď – a tak dále. A pak je to jen o tom, čím se chceš vlastně zabývat – dělat hudbu, nebo ji rozřazovat? Já se snažím dělat to první.

Zatím tvoříš jen jednotlivé singly, tracky často vysloveně určené pro taneční parket. Nemáš v plánu udělat celistvé album?
To je něco, o co bych se doopravdy rád pokusil. Momentálně jsem ale omezen časem – vedle vlastní tvorby ještě stále pracuji, což je taky asi hlavní důvod, proč nevydávám tolik hudby. Prostě na to nemám moc času. A co se týče alba, něco takového chci udělat, teprve až se na to budu cítit a budu mít co říci. Mám-li být upřímný, většinou moc nevěřím tzv. tanečním deskám, které jsou dělány s cílem vytvořit album – pokud chce někdo vypustit album plné tanečních tracků, proč radši nevydá několik EPček? Chcete-li udělat celistvé album, mělo by to být s rozvahou a rozmyslem a nějakou jednotící myšlenkou v pozadí. U mě to stojí především na tom, až na to budu mít opravdu čas a klid.

Nějaké jiné plány do budoucna?
Ještě tenhle rok by mi měl vyjít další singl na Hessle Audio, ale zatím k tomu nemůžu říct moc dalšího. Jinak nic určitého, snažím se trávit čas produkováním, ale jak jsem říkal, moc ho nemám. Je to boj.
Můžeš takhle z hlavy říct jednu nebo dvě své oblíbené skladby?
Je jich hodně. Jednou z nich by byla Piece of Mind od Claro Intelecto. A druhá asi Meltphace 6 od Aphexe Twina. Nebo možná Vordhosbn. Vlastně bych mohl od Aphexe vyjmenovat alespoň patnáct dalších věcí.

Playlist:
Pangaea – Game (Hessle Audio, 2012)
TRG – Put You Down (Hessle Audio, 2007)
Pearson Sound – Clutch (Hessle Audio, 2012)
Pangaea – Router (Hessle Audio, 2008)
Ramadanman – Don’t Change For Me (Hessle Audio, 2010)
James Blake – Give A Man A Rod (Hessle Audio, 2011)
Bandshell – Metzger (Hessle Audio, 2012)
Objekt – Tinderbox (Objekt, 2011)
Objekt – Porcupine (Hessle Audio, 2012)
Aphex Twin – Vordhosbn (Warp, 2001)