Vstupní prohlídka: Ellie Dandelion

Producentka a zpěvačka původem z Ostravy, Eliška Lubojatzká, toho času studentka FAMU, letos vydala pod pseudonymem Ellie Dandelion EP Vivid, a to u nového labelu Agrose. Svému hudebnímu projektu se věnuje už delší čas a dává v něm prostor ambivalentním dreampopovým melodiím i zvukovým abstrakcím, které provází zasněným hlasem. Letos chystá i dlouhohrající desku. Kdo ji v její tvorbě inspiroval a čím se baví?

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Než jsem v roce 2018 začala pracovat na tomhle projektu, nahrála jsem v jednom ostravském studiu pár folkových balad, to mě ale moc neuspokojovalo a chtěla jsem víc experimentovat se zvukem. Od dětství mě obklopovaly nejrůznější hudební přístupy, které na mě měly vliv, a v tomhle stále zůstávám dost otevřená, baví mě různorodost a poslouchám cokoliv od ambientu až po black metal. K dream popu jsem se dostala skrze Slowdive někdy v patnácti a už tehdy jsem si s touhle kapelou procházela nespočetnými nostalgickými návraty. Zaujalo mě, jak je možné si určité zvuky a melodie asociovat se vzpomínkami a sny, pomáhalo mi to najít určitý komfort v tom, co vytvářím. Žánrově mě taky hodně ovlivnili Beach House, Portishead, Cocteau Twins, Lush a Chromatics. Mezi další vlivy mimo styl, který hraju, patří David Bowie, Dead Can Dance, Radiohead, Thom Yorke, Daniel Johnston, Crystal Castles, The Beach Boys, Boris, Leonard Cohen, Sibylle Baier, Biosphere, Aphex Twin nebo Black Sabbath.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Studuju FAMU, takže se věnuju i jiným uměleckým projektům nejen v rámci školy, baví mě pracovat s různými intermediálními výstupy, ať už jde o pohyblivý obraz, fotografii nebo jiná média. Ráda bych se do budoucna začala intenzivněji věnovat režii, momentálně pracuju na jednom scénáři. Mimo to během dne zhlédnu alespoň jeden film a něco si přečtu.

Co je nejhoršího na hraní bez kapely?
Člověk funguje ve všem tak nějak samostatně a musí být schopen si všechno vytvořit sám, od koncepce, produkce, zpěvu, vizuálů až po grafiku a propagaci, což je někdy pohodlné, ale zároveň je to poměrně velká nevýhoda. Já sama se považuju především za zpěvačku a iniciátorku koncepce celého projektu, mám určitou vizi, kterou chci realizovat, což bylo ze začátku, když jsem ještě nespolupracovala s labelem Agrose, hodně náročné. Teď už můžu nechat některé záležitosti i na jiných lidech, třeba co se týče proma, nebo s nimi spolupracovat například na vizuální podobě projektu a samotné produkci.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Nutnost strávit delší čas v diskomfortním prostředí.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Perlivá voda, červené víno a mango.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Peníze utrácím asi klasicky nejvíce za vinyly a lístky na koncerty, do vlastní techniky jsem toho prozatím moc neinvestovala. Internet je skvělý svou dostupností, co se týče téměř jakéhokoliv obsahu, a právě díky tomu jsem se mohla doopravdy začít věnovat hudební produkci. Takže když pominu samotné vytváření, hodně času jsem investovala do přípravy koukáním na různé tutoriály.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Spousta možností, jejich adorace a zároveň intenzivní likvidace. Spousta dramatických kontrastů. Odraz minulé doby a předzvěst té nastávající.