Vstupní prohlídka: Fall From Everest

Pražská čtveřice Fall From Everest si neláme hlavu s žánrovými škatulkami a míchá moderní mollové nářezy, emo a elektroniku s nečekanými zvraty a harmoniemi. 13. září vydá dlouho očekávanou debutovou desku s názvem St. Nightmare’s Day, ale nové skladby a další překvapení můžete ochutnat už posledního července v Divadle Archa. Tam Fall From Everest vystoupí se skupinou Lighthouse Keeper a projektem Lukáše Sochora Velkatlusta0.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Jirka (kytara, zpěv): Samozřejmě rozličný hudební žánry, který posloucháme. I proto je naše tvorba tak rozstřelená do všech stran.

Jidáš (řev): Životní zkušenosti a zážitky, hudebně mě nejvíc ovlivnily kapely The Blood Brothers, Drop Dead Gorgeous a Dance Gavin Dance.

Sádlo (basa): Tahle otázka mi hodila solidní flashback na ranní jízdy autobusem s Chimairou v uších! Takže už na základce jsem byl "vyvrhel" a poslouchal tvrdší hudbu. Časem jsem přijal další hudební styly, takže nejsem zakonzervovanej metalista, a to, že s klukama hrajeme hudbu, která často nedodržuje žánrový bariéry, mě prostě baví.

Filip (bicí): Energie, emoce a živelnost společně s přátelskou náladou a komunitou, která se okolo tvrdších žánrů pohybuje. To jsme s předchozí popovější kapelou moc nezažívali - zvlášť ty mezikapelní vztahy. A taky tak trochu proto, že mě do toho Jirka vzal s sebou.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Jirka: Pracuju v divadle a kromě kapely hraju jako DJ na parties, který jsou utržený ze řetězu!

Jidáš: Kupujte věci, jsou dobré. Dělám kreativu a média, relaxuju u pc her, poslechu hudby (d-uh) a koupele s bath bombama.

Sádlo: Hrozně dlouho jsem dělal otroka v obchodním centru a vedl další otroky… Ale! Pokud všechno klapne, tak budu dělat práci, která mě baví, a navíc je v hudební sféře. Když mám čas, tak otravuju Jidáše, zahraju si něco na Xboxu, přečtu knihu anebo se poflakuju venku.

Filip: Dělám geodézii - takový ty týpci, co koukaj do dalekohledů na stativu anebo běhaj s tyčkou se zrcátkem. Inspiroval mě Old Shatterhand! Ale mimo to je to docela zábavná práce (3D modelování, lítání s dronama, etc.), když zrovna nespadne most, kterej jste zaměřovali pro statický průzkum.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Jirka: Všechno, a zároveň nic. Záleží, jestli tě zrovna kluci něčim nenaštvali, nebo naopak máš za sebou tu nejlepší show.

Jidáš: Dělení času mezi kapelu a další lidi v životě, co si ho taky zaslouží.

Sadlo: Nejhorší jsou intervaly kapelního dění. Dlouho se nic neděje, občas zkouška a pak najednou klip, koncert, prasknou struny, nehraje aparát a tak. Potom zase klid a takhle se to točí, takže kapela musí fungovat jako celek a navzájem se doplňovat, což je i fajn motivátor. Bez kapely je to nejspíš menší stres a víc prostoru, ale zase může být omezenější obsah a hlavně motivace.

Filip: Hraní bez kapely říkám cvičení, což mě baví, ale musí být vyvážený hraním s kapelou. A to mě taky baví. Takže nejhorší není.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Jirka: Když mi Sádlo během koncertu leze po hlavě.

Jidáš: Když mi Sádlo během koncertu vyrazí zuby.

Sádlo: Když mi ty dva mamlasové všude překáží nebo ideálně klečí za mnou, když dělám guitar whip. Ale Filip, ten jen v pohodě, sedí za bicíma a neleze mi do cesty.

Filip: Když mi vyletí palička z ruky anebo když poseru první song na koncertě - to mě většinou rozhodí třeba do půlky koncertu.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Jirka: Rozhodně by se neměla obejít bez černýho uhlí, zvlášť když hrajete v Třemošný a dáte si tam cokoliv k jídlu.

Sádlo: Většinou před koncertem moc nejíme, a když jo, tak je z toho akorát průser! Třeba během koncertu na Dřemfestu si Jirka ke konci solidně ublink. Pak se tam válel vedle stage a snažil se aspoň hrát na kytaru, protože si neodpustil krkovičku. Lidi to pobavilo.

Filip: Když něco je, tak je to fajn. Až bude čokoládová fontána a kaviár, bude to ještě lepší.

Jidáš: Gauč, postel a polštáře… Fakt si potřebuju dávat šlofíky, co jen to jde.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Jirka: Prachy strkám do hudebního merche.

Jidáš: Chlast a hry na steamu.

Sádlo: Merch a vylepšování vlastního rigu.

Filip: Paličky, blány, činely, páč praskaj.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Jirka: Life sucks. And then you die. Period.

Jidáš: It’s a cruel dark place. A place where I make friends. Also ice cream.

Sadlo: Všichni se pořád za něčím potřebují hnát, já nebyl výjimkou. Je fajn se občas zastavit a rozhlédnout se kolem, užít si přítomnost. Svět je jen malá tečka ve vesmíru, kterou si lidi snaží udělat zajímavou.

Filip: Všechno je dost zběsilý, rychlý a nervózní. Politický situace v zemích kolem – a u nás – jsou dost šílený a já vůbec nemůžu pochopit, že s tím lidi souhlasí a podporujou to. A v infomačním šumu, ve kterým žijeme, je docela těžký vůbec vědět, co je skutečný a co ne.