Westernová manga (Zelená krev I.)

Ženy, které sotva připluly do Ameriky a neměly peníze ani práci, byly často zneužity podnikavci, kteří jim vyplatili pětidolarovou zálohu a zavřeli je ve slumech, kde musely za nelidských podmínek až do úmoru pracovat ve fabrikách či nevěstincích. Otroctví, považované za hanbu jihu, mělo na severu pouze jinou podobu...

Gangy New Yorku, Kakizakiho verze. New York, 1865. Dva bratři, sirotci Luke a Brad se protloukají životem ve čtvrti Five Points (někde na budoucím Manhattanu), možná nehorším slumu na světě. Mladší Luke je prototyp správného a spolehlivého kluka, který dře, aby vydělal něco peněz a mohl s bratrem vypadnout, pořídit si na Západě kus vlastní půdy a žít si po svém. Brad obvykle nedělá nic a celé dny se poflakuje nebo ojíždí svou oblíbenou šlapku v blízkém nevěstinci. V noci však za peníze odklízí lidi pro gang Grave Diggers (Hrobaříci) a jde o nejobávanějšího zabijáka v New Yorku s přezdívkou Smrťák.

Zelená krev nejvíc připomíná starý rodokaps, který se válel u prastrejdy na okně v kuchyni. Nostalgie přetřená kvalitním japonským nátěrem. Massasumi Kakizaki si, jako každý správný cizinec, nastudoval dobové reálie a vykreslení prostředí je historicky poměrně přesné. Postavy jsou živé, i když trochu předvídatelné. Na druhou stranu to k žánru, kterému Zelená krev vzdává poctu, patří. Ten, kdo s oblibou sledoval kultovní seriál Deadwood z produkce HBO, se zde vyloženě najde. Stejné motivy, podobné postavy a pouze zasazení do budoucího velkoměsta, oproti zaprděné vesničce, halí veškeré dění za pohodlný závoj anonymity.

Zelená krev je výjimečná především díky neuvěřitelné vizuální stránce. Kakizaki jako kreslíř předbíhá Kakizakiho scenáristu mílovými kroky. Jeho specifická technika nabízí fantastické černobílé obrazy, obzvláště působivé jsou noční scény. Detailní stínování, čáry a linie znázorňující vířící písek nebo lom světla z pouličních lamp působí jako kazy na staré filmové pásce a přidávají atmosféře. Dennímu světlu vévodí čisté linie a důraz na detail.

První díl si bere za úkol představení postav a až závěr určuje směr, kterým se má příběh odvíjet. Každá kapitola je uvozována krátkou úvahou nad situací, která koncem devatenáctého století panovala a dává tušit, o čem celá série bude. Už teď je jisté, že cesta k vysněnému poli a mírumilovnému hospodaření povede přes hromady mrtvých těl.